Na nasi nove adrese, kde jsme se docela zabydleli, jsme uz zacali treti tyden. Krome toho, ze tu je fakt docela malo svetla a temer zadny telefonni signal - chytam ho z okna a nijak zvlast dobre vybavena kuchyn, jsme si tu zatim docela zvykli. Ale je to tu docela prostorne a kuchyn ani koupelnu s nikym nesdilime, coz je vyhoda:-) Cekame jen, az se uvolni jiny basement na jine ulici, ktery je utulnejsi a svetlejsi.
Takze druhou nedeli, co jsme se premistili do teto lokality, jsme se vydali prozkoumat mistni hrbitov.
Teploty stouply az ke 20 stupnum, takze krasne jarni pocasi. Protoze jak se zda, Kanadani to s parkama nijak moc neprehaneji, parkem totiz nazyvaji jakoukoli mensi travnatou plochu, kde se muze vyskytovat par lavicek a nejake detske hriste nebo prolizacky, nevidim to tady nijak slavne nato, jake obrovske plochy tu jsou. Takze takovy hrbitov, ktery ma velkou plochu muze krasne takovy park zastoupit.
Hrbitov tvori velke travnate plochy, na kterych jsou naskladane ruzne pomnicky s sirokym asijskym zastoupenim, ale najdete tu i spoustu dalsich "mensin". Nektere pomniky jsou poskladane v radach, jine jsou tak vselijak nerovnomerne rozmistene v prostoru. Mezitim vedou mensi silnice a ikdyz je parkoviste primo pred hrbitovem, hodne lidi nevaha privest se autem az ke svym pomnickum.
Prochazka je tam ale prijemna a krome spousty veverek se tam promenaduji i husy.
Minuly tyden jsem zajela k Mildovi do prace, dali jsme si spolecne obed a potom jsem se vydala do mesta k jezeru. Vzala jsem to od Torontskeho vystaviste podel pobrezi a dosla jsem az temer k Unionu, kde jsem nastoupila na tramvaj do metra. Pobrezi Ontaria je urcite jedna z veci, ktera stoji v Torontu za videni. Ikdyz jeste nic nekvete, staci, kdyz je kolem 20 stupnu, sviti slunicko a hned je to prijemna prochazka. Pobrezi je docela rozmanite, na jedne casti je to spis jako v parku, dal uz to vypada zase jinak. Zajimavym ozivenim jsou drevena mola, ktera jsou postavena do takovych vln a tento motiv se opakuje vickrat. Jinak je mozne z docela male blizkosti pozorovat, jak pristavaji letadla na male letiste na protejsim ostruvku.
Samozrejme jsem vse zhodnotila jako velmi fotogenicke a hned doporucila Mildovi, ktery me tam sam poslal:-) Takze jsme to hned tuto nedeli zopakovali, jen jsme se vydali z opacne strany a skoncili u vystaviste.
Ted neco pro pobaveni. Kdyz jsme se premistili z nasi byvale adresy na Bathurst po vsech tech akcich kolem Febe, mimochodem, jeste jsme od ni nevideli ani dolar, coz se dalo cekat, takze kdovi, jestli ty penize vubec jeste uvidime...., tak jsem samozrejme zase rozdala par zivotopisu na Yonge - v nasi nove lokalite. Jeden jsem dala dokonce i do obchodu s erotickymi pomuckami. On totiz nebyl oznacen tak, jako u nas Sex shop. Ve vyloze byly nejake figuriny oblecene ve spodnim pradle, spis sportovnim a na dverich byla mala cedulka od 18 let. Az kdyz jsem vesla dovnitr, tak jsem to vse videla. Ale rekla jsm si, tak co:-) No nikdo se mi samozrejme neozval. Jeste jsem dala do jedne restaurace, kde mi jeste ten den typek volal, abych dosla na pohovor. Tak jsem tam dosla a videla jsem nebo spis citila, jak mel slusne popito, ale mluvit se s nim dalo. Ale zkratka tam je potreba mit tzv. Smart serve, coz je karta, ktera opravnuje k prodeji a servirovani alkoholu. To jsem zatim nechala byt.
Minuly tyden mi spolubydlici Horaciu dal kontakt na spolecnost, ve ktere pracuje, ze pry tam nabiraji. Slo by o volani zakaznikum, mistni operator Rogers. No sice nic moc prace, ale zavolala jsem, byla jsem na pohovoru, vzali me a ted cekam, kdy nastoupim. Tak uvidime, co z toho bude..
Žádné komentáře:
Okomentovat