Jen co jsme se vratili z vyletu na Niagary, stravili jsme vikend v Torontu, kde jsme jeste neco malo prohlidli. V pondeli a utery jsem si dala leharko a Milda jeste delal nejakou brigadu pro Michelle. Ve stredu rano jsme vyrazili na sestidenni vylet smer Ottawa, Montreal a pri prejezdech jsme meli v planu nejake zastavky v narodnich parcich.
Tomu ale jeste predchazelo vyrizovani pujceni auta, coz se "necekane" ukazalo jako problem. Nejdriv jsme pujceni vyrizovali telefonicky s jednou spolecnosti, ktera na svych strankach nemela uvedenou Ceskou republiku, takze kvuli tomu nebylo mozne zaplatit online, tak jsme volali zakaznicky servis. Dostala jsem zachvat smichu, kdyz Milda rekl sve jmeno bez diaktritiky, potom jsem prebrala telefon ja, kvuli udajum ze sve debetni karty, protoze jsme se domluvili ze zaplatime pres muj ucet, ovsem banka to stejne neodsouhlasila. Ja se jen rehtala pani nebo slecne do telefonu a stejne z toho nic nebylo. Milda pak nasel dalsi spolecnost, kde bylo mozne zaplatit cash, ale nejak se spatne podival a az potom zjistil, ze kvuli tomu bude muset vstavat asi v pet rano, protoze pujcovna je jaksi mimo Toronto asi hodinu autobusem.
Vecer pred odjezdem volala nejaka holka, ze je domluvena s Mildou, ze se k nam pripoji a pojede s nami. Ja o nicem nevedela, domluvili se mezitim pres couch surfing. Takze jsme se s ni vecer jeste spojili a domluvili, ze nas Milda rano vyzvedne kolem osme u naseho bydliste. Bohuzel pujceni auta se nejak prodrazilo, protoze jsme puvodne nepocitali s pojistenim. Ale naklady pro tri porad vychazi lip nez pro dva a autobusem by to vyslo jeste mnohem draz.
Po ceste na Ottawu jsme se stavili v miste zvanem Tisic ostrovu, tak jsme se prosli po pobrezi Ontaria, ochladili si nohy ve vode a uzivali klidu a prirody. Po Torontu to byl docela balzam:-)
Darshana, nase spolucestujici, Indka studujici v Torontu, nas po ceste zasobila cookies a dalsimi sladkostmi, tak se dobre cestovalo:-)
Vecer jsme dojeli do Ottawy, kde jsme pres couch surfing meli domluvene dve noci u Edouarda. Edouard je prijemny mladik, pracujici ve statni sfere v oddeleni mezinarodnich vztahu v oblasti posuzovani a hodnoceni kvality potravin apod. Spolecne jsme nakupili, pripravili pro vsechny veceri a jeste si u vina popovidali. Edouard nam druhy den nechal k dispozici klic, protoze musel do prace, takze jsme se v klidu dospali a vyrazili na prohlidku mesta. Ottawa se mi uz na prvni pohled zdala sympaticka, mesto se hodne lisi od Toronta, vic se podoba evropskym mestum. Je to takove klidne mesto, kterym proteka reka Ottawa, podel reky je park, takze misto pro prochazky jako stvorene. Na brehu reky jsme uvideli nejake zvire, takze jsme ho hned zacali pozorovat, ale nevedeli jsme, co to je. Vecer jsme s Edouardem vygooglili, ze to byl svist. Darshana si to zapamatovala a dokonce se ji libi ceske slovo vic nez anglicke;-) Edouard nam doporucil, abysme presli pres Alexandra bridge, kde je pomyslna hranice mezi Ontariem a Quebecem, do francouzske casti mesta Gatineau. Kdyz jsme se vratili zase do centra, tak jsme se prosli po pesi zone a po pozdnim malem obede jsme se vydali do parlamentu. Vedela jsem, ze tam jsou prohlidky zdrama, ale zrovna nas tam nechteli pustit, ze tam probiha jednani parlamentu. Kdyz jsme jim rekli, ze jsme tu pouze na jeden den, straznik nas pustil a po projiti dvema bezpecnostnimi kontrolami jsme se dostali na zasedani, ktere jsme mohli pozorovat z galerie. Parlament uvnitr je docela pekny, vse je v zelenem tonu a hala je oblozena tmavsim drevem. Tak jsme asi pul hodiny posedeli a potom se posunuli dal.
Stavili jsme se jeste na BayWard market, ktery je prosluly svymi trhy s kvetinami, cerstvou zeleninou a ovocem, v casti mesta zvane Lowertown. Ale prisli jsme pozde a uz bylo po vsem. Kazdopadne tato cast mesta pusobila trosku bohemsky, byly tam pekne kavarnicky, restaurace, obchudky a trziste, proste cast mesta, kde to zije. Pokud nekam v Ottawe jit za zabavou, tak urcite sem. Vecer jsme si zase udelali veceri a dali s Edouardem vino.
Druhy den jsme se rozloucili a vydali se smer Montreal. Po ceste jsme se ale nekam chteli zastavit, Edouard nam nejaka mista doporucil. Nakonec jsme se stavili do rezervace Grande presqu'ile, vstup byl za 6$.
Udelali jsme takovy mensi okruh, nejdriv jsme to vzali pres takova drevena mola pres vodu, kde jsme pozorovali sviste, ikdyz jsme si nejdriv mysleli, ze to jsou bobri. Potom jsme pokracovali dal a cestou jsme videli ruzne druhy ptaku, dalsi sviste a taky male roztomile veverky. Dnes uz ale vim, ze to nejsou veverky. Je to burunduk paskovany (chipmunk). Je to malinka veverka, ktera se rychle a mrstne se pohybuje po lese, ale jen po zemi, po stromech nesplha. V jednom miste tak jdeme a pred nami stoji srnec. Uplne vklidu a jeste byl zvedavy a pomalu se priblizoval. Tak jsme si ho nafotili a o neco dal jsme potkali dalsi, kteri byli jen o neco vic plassi. Z parku jsme byli docela nadseni, protoze takhle pozorovat zvirata volne v prirode se u nas asi tezko muze stat. Stokrat lepsi nez ZOO:-)
Cestou na Montreal jsme se jeste posunuli k dalsimu vodopadu, ktery je pro Kanadany asi celkem zivacka, ale pro nas je to zase neco k videni.
Vecer jsme dorazili na dalsi bydleni domluvene pres couch surfing. Tentokrat to bylo u Rebeccy a Davida. Uz kdyz jsme projizdeli mestem, na prvni pohled me zaujaly schody, ktere jsou typicke jen pro Montreal. Vchody do jednotlivych domu jsou o nekolik metru vys a primo z ulice vedou k nim vedou ruzna schodiste. Jsou ruzne barevne, ruzne vysoke, nektere rovne, jine zatocene. Byla jsem z nich docela nadsena a uz jsem tusila, ze toto mesto bude docela jiny kafe nez Toronto.
Druhy den jsme vyrazili do mesta a opravdu, mesto me hodne zaujalo. Francouzsky vliv je v Montrealu hodne silny, mesto pusobi velmi evropskym dojmem a jeste k tomu ma francouzskeho ducha. Jestli se mi Ottawa libila, tak Montreal me nadchnul a byla jsem rada, ze Kanada neni stejna a stereotypni. Pokud bych v Kanade chtela zit, tak jedine v Quebecu:-) Bohuzel zastavku v Quebec city jsme naplanovanou nemeli a docela rada bych se podivala i tam.
Montreal pusobi docela bohemsky, ulice jsou plne malych obchudku a kavarnicek, docela zajimava architektura. Pobrezi reky Svateho Vavrince, ktera mestem proteka, je dalsi pekna cast mesta, prijemna oaza klidu s lavickami a zeleni. Na pobrezi sidli slavny cirkus Cirque du Solei a je tu take stary pristav, ktery byl ve sve dobe velmi vyznamny.
Potom jsme zamirili na namesti Place d`Armes, ktere hyrilo sobotnimi svatbami a vsude byly k videni nablyskani bili veterani nebo limuziny. Odtud jsme se presunuli do Marche Bounsecours, kde jsme si prohlidli vystavu puvodniho obyvatelstva. V teto casti byly obchody plne vkusnych suvenyru a obleceni. Proste francouzsky vliv se nezapre, dokonce i obyvatele Montrealu maji francouzske rysy:-)
Druhy den jsme s Rebeccou vyrazili na mistni kopec Mont Royal, ktery je nejen pekny rozlehly park, ale je z nej i krasna vyhlidka na mesto. Po ceste dolu jsme meli stesti a pozorovali jsme nadherne zbarveneho docela velkeho datla. Potom jsme dosli az ke George-Etienne Cartier Monument, v jehoz okoli se prodavaji ruzne rucne delane indianske predmety od pravych Indianu a dalsi rucne vyrabene sperky, satky a jine predmety. Na trave polehavali mistni, pokurovali marihuanu a vesele relaxovali za zvuku bubnu a tanciciho Indiana samzorejme v soucasnem obleceni.
Jak jsem se docetla, je to tzv. "Tam Tam Jam", akce ktere v letnich mesicich probihaji za ucasti mistnich a hostujich udebniku bubnujicich na tam tami a pritom pobizeji prihlizejici k tanci. Takze jsme byli svedky mistni popularni atrakce. Tady si rozhodne dokazu predstavit traveni nedelniho odpoledne:-)))
Pak jsme se s Rebeccou stavili v jedne mistni proslavene hospudce, kde jsme si dali mistni specialitu. Rebecca si sla potom domu zdrimnout pred nocni smenou a my se jeste vydali k Olympijskemu stadionu. Misto pul hodiny jsme se tam trmaceli asi hodinu, nebyl to uplne idealni casovy odhad:-) Hned vedle stadionu je obrovska botanicka zaharada. Na tu jsme ale nemeli uz cas, tak jsme si chvilku na jejim zacatku odpocinuli a pak jsme sli obhlidnout stadion. Dovnitr jsme se dostali, kdyz zrovna skoncila nejaka soutez ve skocich do vody, tak jsme si jen postali u hymny, chvilku posedeli a pak vyrazili k nasim hostitelum. Protoze byla zrovna sezona humru, tesili jsme se, ze si s nasimi hostiteli udelame spolecnou veceri. Byla nejaka akce v mistnich supermarketech, humri za dobrou cenu. Kdyz ale Milda s Davidem vyrazili na nakupy, uz bylo bohuzel vyprodano, takze jsme si misto toho doprali tacos placky pekne po mexicku, jak je pripravuji David s Rebeccou.
David je hokejovy fanda, nejen ze vse peclive sleduje, ale i sam hraje hokej a zna vsechny nase hrace z NHL, takze mluvil i o Tomasi Plekancovi a dokonce znaji i Lucii Vondrackou. Ma proste prehled:-) Rebecca nam taky osvetlila rozdily mezi evropskou francouzstinou a kanadskou a dokonce i tou nejstarsi, ktera se zachovala u prvnich pristehovalcu. Bylo to docela zajimave, skoda ze neumim francouzsky, abych to lip mohla rozlisit:-)
Jeste jsem zapomnela na jednu zasadni vec. V Montrealu, tedy nejspis i v celem Quebecu se nejen ze da koupit vino v normalnich obchodech, ale je mozne si dat lahev vina nebo plechovku piva v parku, aniz by hrozila jakakoli pokuta! Takze mimo jine i v tomhle smeru je tato provincie Kanady daleko rozumnejsi a inteligentnejsi nez zbyvajici cast, ktera usnula nekde v casech prohibice alkoholu:-D Musela jsem si rypnout, neda se nic delat;-)
Dalsi den jsme si trosku privstali a vydali se na cestu zpet do Toronta. Cekalo nas sest hodin jizdy, ale presto jsme si kratsi zastavku naplanovali. Zastavili jsme se nedaleko Cornwalu, kde mela byt nejaka ptaci rezervace, ale krome nejakych supu a spousty hus jsme nic zvlastniho nevideli. Tak jsme si dali siestu, zase se trosku pobrouzdali v jezere a honem zpatky do Toronta. V Torontu jsme zavezli domu nadsenou Darshanu a prijemne unaveni z vyletu jsme se presunuli na spani.
Vylet byl nejen perfektni, ale i nizkorozpoctovy:-) Jen tak dal!!!:-)
