Svatba v Banffu

Podobne jako v Torontu, zkousi se Milda uplatnit i jako fotograf, aby privydelal nejake dalsi penize.

Takze hned jak jsme se presunuli do Calgary a vyresili bydleni, zacal Milda soubezne s hleanim prace inzerovat nabidky na foceni. Ze zacatku to vypadalo moc dobre, ozvalo se priblizne pet lidi, kteri meli zajem. Jenze jsme se radovali predcasne, vzdycky z toho nejak seslo.

Ozval se ale jeden clovek, ktery mel zajem o foceni svatby. Bangu, Nigerijec zijici v Kanade asi osm let, planoval s pritelkyni Danou svatbu v Bannfu. A protoze Milda si stanovil honorar na zdejsi pomery hluboce pod prumerem, nabidli se Bangu s Danou, ze pujceni auta zajisti na vlastni naklady a ze tam muze vzit i me!!!! Coz bylo presne to, co jsem chtela. Udelat si jednodenni vylet do Banffu s dopravou zdarma, kdo by to nebral!! Byla jsem uplne natesenena a hodlala jsem si zajistit toto datum v praci, abych o takovou prilezitost neprisla.

Svatba se mela konat 16. cervna. V ten den rano Milda vyzvedl auto z pujcovny a vyrazili jsme.

Banff je asi hodinu a pul cesty od Calgary. Pred vstupem do Banffu jsme zaplatili vstupni poplatek a zamirili do mesta. Mesto samotne pusobi trosku podobne jako evropska horska mestecka. Domky s obchudky v podobnem stylu a to vse obklopene Rocky Mountains.

Auto jsme zaparkovali v Cascade gardens, kde se obrad mel odpoledne kolem pate hodiny konat.

Vyrazili jsme do mestecka. Jako prvni jsme si prosli prehlidku veteranu, ktere zrovna pri prilezitosti nejake akce vystavovali mistni fandove. Nektera auta byla opravdu krasna, jina byla tak nejak "vylepsena" modernimi nahradnimi dily, cimz podle nas akorat zmrsili kouzlo historie. Ale proti gustu.... U veteranu prodavali hot dogy, tak jsme si dali. Jeste jsem pripomnela Mildovi, aby si dal pozor, aby se nezaspinil od hortice. Pozdeji cestou ve meste jsem zjistila, ze mam na bunde docela slusne od hortice zadelano sama. Proste sikovna.

Protoze jsme nemeli az tolik casu, rozhodli jsme se, ze se vydame na kratsi okruh podel reky. Zezacatku to bylo jeste v pohode, ale potom nejak zacalo pribyvat blata a velkych kaluzi, ktere skoro nebylo jak obejit, protoze zdejsi lesy narozdil od nasich, jak jsme zvykli, jsou tak trosku jako dzungle, proste neudrzovane, takze stromy jsou tam vsude, jak popadaji a les ma spis pralesovity raz.

Takze kdyz jsme si pekne zablatili boty a ja si jeste o vetev roztrhla puncochace, usoudila jsem, ze takhle to asi dal nepujde a zabalili jsme to. Taky jsme kousek dal zjistili, ze je cesta vlastne uzavrena. Kveten byl totiz docela destivy a bylo to podle toho dost znat. Tak jsme to otocili a vydali se smerem k zahradam a blizkemu vodopadu. Byla jsem docela nastvana, jak budu reprezentovat na svatbe v zablacenych botech, s dirou v puncochacich a zakydanou bundou od hortice. Potom me to ale preslo, kdyz jsme cestou k vodopadu narazili na nejake hriste, kde jsme videli plno malych "svistu". Vsude to piskalo a nejaci lidi je tam okonce krmili susenkama, takze se jich tam rojilo docela hodne a byli strasne roztomili. Oni to teda vlastne svisti nebyli. Jak jsme pozdeji zjistili, byla to ground squirrel, neboli pozemni veverka. Tak jsme je taky zacali krmit a fotiti si je a byla sranda, jak po nas skoro lezli, panackovali a rojili se kolem nas. Kdyz jsme se vyblbli, pomalu jsme se presunuli do zahrad a uz jsme ocekavali prijezd svatebcanu.

Nejdriv prijel  zenich a postupne pribyvali dalsi svatebcani. Seznamili jsme se i s oddavajicim, takovy sprymar:-) Nakonec dorazila nevesta a uz se schylovalo k obradu. Milda se ujal role fotografa a ja mu tak trosku asistovala. Byl to civilni obrad, takze trval rozumnou dobu. Po nafoceni spolecnych fotek s zenichem a nevestou a ruznych skupinovek se odebrali svatebcani do restaurace a zustali jsme tam jen my ctyri na foceni portretu. Obcas jsem asistovala s osvetlovanim, tak jsem snad mela taky nejake zasluhy:-) Dana s Bangu nas jeste navic pozvali i na svatebni veceri, takze ikdyz jsme je upozornovali, ze nejsme moc vhodne obleceni, s potesenim jsme pozvani prijali. Sice jsem si rikala, ze na svatbe v usmudlanych teniskach, roztrzenych puncochacich a bunde od hortice jsem jeste nebyla, ale vsechno je jednou poprve:-)

Jeste je potreba dodat, ze cernemu zenichovi kontrastovala bila nevesta, takze pro fotografa mozna trosku orisek, ale Milda si s tim uspesne poradil. Svetla zrzava modrooka blondynka s cernochem, tomu rikam povedeny parecek. Ale sluselo jim to:-)

Po nafoceni portretu jsme se presunuli do restaurace Maple Leaf. Byla to docela mala svatba, takze jsme vsichni sedeli u stolu pobliz baru, pricemz zbytek restaurace byl normalne obsazeny dalsimi navstevniky. K jidlu jsme si kazdy vybrali, co jsme chteli. Ja si dala grilovaneho lososa s nudlemi a zeleninou a Milda si dal grilovanou panenku. Dala jsem si i vytouzenou sklenici vina. Ano tady v Kanade nepiju kazdy den:-)

Pokud jde o hosty, byli tam dva bratri od Dany - dvojcata, a kamaradi. Byli moc sympaticti a dobre se nam s nima povidalo. Uz ale na obradu me zaujalo predevsim cerne osazenstvo. Cernsky s vysokymi podpatky, v upnutych satech, ve kterych jim vynikalo jejich pozadi podobne, jak je zname z ruznych videoklipu, plus nektere mely i efektni kloboucek, obrovske napadne sperky, pestrobarevne saty nebo afro na hlave. Proste vypadaly naprosto skvele a byly i dost fotogenicke, takze z toho vznikly pekne portrety a my jsme radi, ze jsme se takove pro nas nevsedni svatby mohli zucastnit. Dana s Bangu jsou hrozne mili, stejne tak jejich pratele, takze jsme si svatbu dost uzili a vraceli jsme se do Calgary az po desate vecer. Svatba skoncila pomerne brzy, dokonce jsme ochutnali i vyborny svatebni dort!! Obaleny marcipanem; to miluju:-P

Nakonec jsme se se vsemi rozloucili, podekovali jsme Dane a Bangu a do Calgary jsme se dostali az nekdy po dvanacte. Rozhodne zajimavy a ojedinely zazitek:-)))

Value Village

Uz je to pet tydnu, co pracuji ve Value Village. Pro ty, kteri nevedi, tak je to takovy puvodne americky retezec velkoobchdu, ktery je rozsireny nejen po celych Spojenych Statech a Kanade, ale najdete ho i v Evrope, Australii a na dalsich kontinentech. Vse je zalozeno na tom, ze lide prinaseji do tohoto centra ruzne dotace v podobe obleceni, domacich potreb, dekoracnich predmetu, elektroniky, hracek, nabytku, bizuterie, knih, a dalsi. Zbozi se prebira v darcovskem centru, ktere je vzdy soucasti Value Village nebo se take privazi v kamionech. Zamestnanci potom vse zpracovavaji, prebiraji, tridi, jenotlive predmety oceni a potom se zbozi neustale doplnuje pro prodej.

Me zrovna priradili do tymu. ktery zpracovava veskere domaci potreby. Moje pozice je roller, to znamena, ze ocenene zbozi nachystane v bednach nakladam do voziku, se kterym potom vyrazim doplnovat zbozi. Pracuje se na nekolik smen, ja tedy pracuji ve vyrobe a smeny mam od pondeli do patku od 7.30 do 4. Rano, nez zacne nase smena, tak nas vzdycky supervizori svolaji, prectou nam cisla z predesleho dne nebo celeho tydne a povzbuzuji nas k dalsi praci. Kdybyste to nahodou nevedeli, tak tady se vsude porad soutezi. V tomto pripade spolu soutezi jednotlive pobocky, ktere jsou v Calgary celkem tri.

Zbozi ktere doplnuji, zacina jidelnimi soupravami, sklem, servirovacimi misami, ruznymi nadobami na vareni, dalsimi kuchybskymi potrebami, vyrobky s plastu, proutenymi kosiky, kancelarskymi predmety, kovovymi a drevenymi dekoracnimi predmety, sezonnimi predmety jako ruzne vanocni blbosti a podobne, potom malymi figurkami a takovymi pitomostmi, co lidi sbiraji a vubec to nepotrebuji. Doplnuji i vazy, umele kvetiny, svicky, predmety do koupelny a obrazy. No zkratka je toho docela hodne. Doplnovani tehle sekce mam na starosti jen ja. Nejdriv mi to prislo docela pohoda ve srovnani s praci na farme, kde jsme se fyzicky docela dost znicili. Ale protoze jsme tam delali nekolik ruznych cinnosti, nebylo to tak na hlavu. Brzo jsem ale pocitila, ze to neni takova sranda, jak to vypada. Cely den vlastne nachodim nekolik kilometru a jsem docela znicena. Vlastne nedelam nic jinyho, takze je to docela blbarna. Ze zacatku se mi o tom dokonce i nekolikrat zdalo, jak porad doplnuju zbozi. Docela sileny. Po dvou tydnech jsem si jakz takz zvykla, ale jsou chvile, kdy mam pocit, ze z toho zesilim:-D Ale fakt, uplne to nenavidim. Pak je to zase chvilku ok.

Den zacina tak, ze rano nejdriv asi pul hodiny upravuju zbozi v regalech, premistuju na spravne misto, vyrazuju stare apod. Potom uz cely den jen jezdim a doplnuju po bednach. Docela masakr.

Je az s podivem, jak tam nektere lidi vidam nekolikrat za tyden. Maureen se tam objevi tak dvakrat tydne a taky tam je schopna travit hodiny. Hleda a sbira cenne predmety. 

Me samozrejme nejvic zajima obleceni. Uz jsem si tam nakoupila neco jeste kdyz jsem tam nepracovala za 30% seniorskou slevu na Maureen. Ja mam ale ted jako zamestnanec 50% slevu, coz vubec neni spatny. Akorat v pracovni dobe tam nic hledat nemuzu a po praci jsem vetsinou vyrzena a uz se mi ani nakupovat nechce. Uz jsem tam ale parkrat zustala, abych si doplnila obleceni na leto, ktere jsem si sebou nevzala. Platene tenisky, ktere jsem si tam koupila a byly uplne nove, coz je u bot spis vzacnosti, protoze jsou tam vetsinou nosene, se mi pomalu zacinaji rozpadat. Uz po trech tydnech se zacaly dodelavat. Aspon je videt, jak tvrde makam!:-D

Takze ted se divam po dalsich, abych to zvladla driv nez se mi rozpadnou, protoze jiny boty, krome zimnich, ve kterych jsem prijela, momentlne nemam.

Myslenka Value Village jako takova se mi docela libi. Zbozi, ktere by jinak skoncilo nekde na skladce se rozproda dalsim lidem, takze se protci penize a jeste se predejde srotovani.

Veci se tam da taky najit spousta. Zalezi, co kdo hleda. Mezi oblecenim se daji najit opravdu pekne kousky a pro sberatele ruznych serepeticek, jako je Maureen, je to raj. Docela koukam, jak si na tom Kanadani frci. Je pravda, ze krome vselijakych kycu, jako zajici na houpacce, surfujici kravy na snowboardu, vselijakych mevidku a svatecnich kycovitych predmetu, se da narazit i na docela zajimave veci. Obcas se tam objevi nejaka upominkovy predmet z cest, treba i z Evropy, atd. Na sve si prijou i sberatele starodavnych panenek, porcelanu, modelu aut a spousty dalsich veci, na ktere si jenom clovek vzpomene. Me sice krome obkeceni nic nezajima, ale obcas i mne se libi nejaky ten predmet, zajimavost, atd, kterych mi rukama projdou mraky.

Takze urcite nekdy zavitejte do Value Village, ceka vas tam nevidane!;-)

http://www.valuevillage.com/Default.aspx

Na farme

Jak uz jsem zminila, kontaktovali jsme farmare, ktereho jsme potkali na festivalu a domluvili jsme se, ze u nich na farme tyden stravime. Jeste predtim jsem absolvovala pohovor do Value Village, mimochodem hodinovy, nejdriv pul hodiny s jednou manazerkou a pak s druhym manazerem. Vyslech jak kdybych se hlasila nejmin na prezidenta:-D Ale tak to je normalni. Zkratka prijali me a dopredu jsme se domluvili, ze nastoupim 11. cervna, az po tydnu stravenem na farme.

Nas farmar Duane, nas v pondeli vecer vyzvedl a vzal nas svoji dodavkou k sobe na farmu. Jeste mezitim jsme se stavili ve sportovni hale, kde mel Duane schuzku ohledne pripadne distribuce svych produktu a my jsme mezitim stravili cekani sledovanim detskeho florbalu. Celkem nuda teda... Po skonceni schuzky nam Duane koupil za odmenu malou veceri v Subway a jelo se dal. Milda stravil cestu sezenim na bednach a ja sedela pekne vedle ridice. 

Kdyz jsme konecne dorazili na farmu, ktera je nekde mezi Calgary a Red Deerem, seznamili jsme se s Debbie, Duanovou manzelkou. Ukazali nam svuj dum i pekarnu a vzali nas do modreho domku, jak mu rikali, asi pet minut chuze o farmy. Domluvili jsme se hned na druhy den, ze tam na osmou nastoupime. A tak nam zacala nase kazdodenni osmihodinova sichta. Duane rikal, ze muzeme pracovat kolik hodin chceme, tak jsme se vsechny dny snazili dodrzet nase osmicky a vzdycky tak kolem pate jsme koncili.

Nas domecek

Protoze je to takova rodinna firma, moc zamestnancu dohromady nemaji a proto jsou radi za kazde pomocniky. Sam Duane jezdi spis po trzich a prodava vse, co se za kazdy den vytvori. Debbie se vic ucastni samotnych praci a dela hlavne sirup. Jako jedinou stalou zamestnankyni tam maji Shelley, ktera tam pracuje uz delsi dobu a sefuje tomu tam. Ale je dost vklidu. Je to takova statna zena, ktera zije se svou rodinou na farme plne hospodarskych zvirat. To je proste zivot, ktery ji vyhovuje. Takze pekne po praci, kterou konci asi kolem pul ctvrte, rychle mizi postarat se o sva zvirata.

Pres leto jim jeste vypomaha studentka brigadnice na pul uvazku a dalsi dny jeste dalsi pomocnice.

Praci jsme delali takovou, ktera byla zrovna potreba. Treba baleni dortiku a mufinu, davkovani a formovani testa pomoci stroje, plneni dortiku a dalsi pomocne prace. Krome toho jsem hodne umyvala nadobi, za coz mne potom dekovaly moje zada, krajela jsem jabka na plneni kolacu atd. 

Na farme se pece sladke pecivo, jako ruzne dortiky, velke kolace a mufiny podle puvodnich receptur tak, jak je majitele odkoupili. Akorat jeste k tomu navic pouzivaji same prirodni suroviny a zadne nahrazky. Specialitou je saskatoonsky kolac. Saskatoon jsou takove male cervene bobule, ktere rostou na keri. Z nich taky vyrabi sirup. U nas tato plodina ale neni nijak znama. Outdoorovych praci jsme kvuli pocasi moc neuzili, ale i tak to byla docela fuska. Vzdycky jsme koncili zametanim podlah a jejich umyvanim desne tezkym mopem.
Uz chapu, proc se v Kanade plati tolik za uklid. Ty jejich strasne tezky vysavace a mopy, to snad neni normalni:-) Domu jsme chodili docela zniceni a usoudili jsme, ze tyden nam bude docela stacit.

Docela dobry je, ze si vubec nezamykaji svuj dum a ani nas domek nesel nijak zamcit. My jsme ale prece jen meli trosku stihy a veskerou fotovybavu i notebook jsme kazdy den tahali do pekarny.

Siroko daleko opravdu nikdo nebyl, jen sousedici farmy, takze jsme travili noci uplne na samote. Byl to zrovna dost destivy tyden a zadne kojoty jsme neslyseli, o kterych se Duane zminoval. Jednou vecer se pred domkem zrovna pasli dva srnci a protoze jsme meli zhasnuto, mohli jsme je pzorovat docela blizko. Jeste jsme jich par videli, jak vyskoko skakali po poli a vydavali u toho podivne zvuky.

Jednou nas vzal Duane do Red Deeru na nakup a po ceste jsme se stavili nafotit nejake kravy. Tech a taky stad konu bylo vsude kolem silnic mraky. Zadneho losa jsme bohuzel za celou dobu nevideli, jen po ceste zpatky do Calgary jedno losi mlade.

Kravy:-)

 Po peti dnech prace nas v nedeli rano hodil Duane zase do Calgary, dostali jsme penize, plus jeste kazdej 50 dolaru navic a jeste vysluzku.

Kazdopadne to byla dobra zkusenost a taky jsme se podivali trosku na kanadsky venkov. S jidlem to bylo docela slozitejsi, vzali jsme si vsechny nase zasoby, co jsme meli a jeden den nas vzal Duane do asi 15 minut vzdaleneho mensiho obchudku, kde maji mit udajne jen same zaklady. Opravdu, s pecivem to nebylo slavne a vubec krome par konzerv, parku a jinych veci, tam moc velky vyber zrovna nebyl. Ovsem ale veci pro kutily a hlavne vselijake krby, toho tam meli spoustu.

Tuto malou farmu koupili Duanne s Debbie asi pred osmi lety a uplne tomu zasvetili svuj zivot. Prakticky porad pracuji a dovolenou si berou jen dva tydny v lednu. Tak jsme se domluvili, ze zustanem v kontaktu pro pripad, kdybysme nemohli najit praci, protoze na farme je prace vzdycky dost:-)