Uz v prvnich dnech, kdy jsme dorazili do Toronta, jsem mela takovy zvlastni pocit ze vseho co me obklopuje. Umele vytvorene mesto plne obchodu v cinskem stylu, to znamena zadny prehnany duraz na vzhled a estetiku, vse ucelove zarizene bez hlubsiho smyslu pro detail nebo originalitu. V obchodech ruzovomodre svitici napisy "open", vetsinou pripominajici frcy a bazary, ktere tu ovsem funguji pravoplatne jako standartni obchody. O shopy typu Dollarama s velmi levnym zbozim, ktere tu docela vyhledavame, bych doma ani nezavadila. Tady tyto obchody podobneho typu evidentne frci a neradi se mezi "menecenne".
Stejne tak jsem mela pocit i z domku, ve kterych bydli lide. Muj prvni dojem byl, ze cihla neni cihla, kamen neni kamen, drevo neni drevo, sklo neni sklo. Zkratka jakesi napodobeniny vsude kolem nas.
Nebyla jsem tak daleko od pravdy. Schvalne si vsimam domu, ktere se stavi od zakladu.
Nejsem zadny odbornik, ale vidim, ze zdejsi domy jsou tvoreny jakousi zeleznou konstrukci, ktera je potom vyplnena deskami ze slisovanych kusu dreva. Tato faze potom pokracuje dalsi izolacni vrstvou, ktera je pokryta jiz vyse zminenou imitaci cihel, kamene apod. Mozna je to zjednoduseny pohled, ale pisu, co jsem videla:-) Uvnitr kdyz si zaklepete na zed, ozve se duty zvuk a jiste se kazdy dovtipi, jak je vse z okolnich mistnosti slyset. Bydlime ted v suterenu, takze kdyz nekdo chodi nad nami, mame pocit, jako kdyby nam skoro slapal po hlave nebo tu byl primo s nami. Slysite kazdy zvuk, jakoby vse bylo z papiru. Mozna tu jsou i nejake "klasicke" domy, cihlove, jak jsme zvykli, ale bude jich tu pomalu.
Mesto, jak uz jsem drive zminila, je hodne rozlehle, clovek tu muze stravit cestovanim hodiny. Je to zrejme tim, ze Kanadane maji spoustu mista a maji radi sve male jednopatrove nebo dvoupatrove domecky s travnikem. Takze kdyz se ocitnete mezi panelaky na nejakych sirokych rusnych ulicich, staci, kdyz zajdete vedlejsimi ulicemi dal a uz se ocitnete v mistech, kde je klid, a male dlouhe nekonecne ulice plne takovychto domecku. Ulice maji vetsinou chodnik jen z jedne strany, naproti uz je jen trava a vjezd do garazi. Chodniky jsou z velkych panelu, s zadnymi kachlickami se tu nikdo nemaze. Po travniku a na stromech se prohaneji veverky, kterych tu je nadprumerne mnozstvi. Kocek jsem tu zatim videla jen nekolik, tady proste vladnou veverky:-) Ikdyz jsou to takove dobre zivene zapasnice, porad me jeste neomrzelo je pozorovat, jak splhaji po stromech, behaji po plotech, sedaji na verandach, dokonce pochoduji i po dratech elektrickeho vedeni, ktere tu narozdil od nas neni vedene v zemi.
Dalsi vec je bezpecnost. Co se tyce dveri, jsou takove spis psychicke, myslim, ze kdyby je nekdo chtel vykopnout, jiste by to nebyl zadny velky problem. Ale vypada to, ze je tu v tomto smeru naprosto bezpecno. Takze verim tomu, ze kdyz odejdete a nechate odemceno, vubec nic se nestane. My to ale riskovat nebudeme:-) Spis se mi stal opacny problem. Nemohla jsem se dostat dovnitr, protoze se dvere zevnitr zamcely. Jeste ze se objevil spolubydlici a zachranil me:-)
Momentalne sdilime domek asi se ctyrmi spolubydlicimi. Jeden z nich je puvodem z Rumunska a uz tri roky tu studuje. Je tak trosku zvlastni. Prvni noc, co jsme tu spali, tu nekdy z rana soupal nabytkem a neco stehoval, ze jsme nemohli spat. Uz dvakrat jsem slysela jak si pousti Madonnu a doprovazi ji svym zpevem, coz je dost zajimavy poslouchat:-D Potom je tu jeste nejaka studentka z Parize, nejaky Cinan a potom Cinanka, ktera taky moc rada zpiva:-) Uz jsem ji parkrat slysela. Nejdriv jsem si myslela, ze nacvicuje nejake operni arie, ale je to pry v souvislosti s jejim nabozenstvim, rikal Milda, ktery vcera pomahal Horaciovi stehovat postel z jenoho pokoje do druheho. Postel ale bylo nutne rozdelat, aby prosla dverma, takze bylo potreba koupit spravny sroubovak. To se ale Horaciovi nepodarilo, takze dvakrat lital tam a zpatky, protoze vzdy koupil spatny. Asi to nebude technicky typ:-) V sobotu budeme poradat spolecnou party, tak jsem zvedava, kam az se to zvrhne;-)
Žádné komentáře:
Okomentovat