Na farme

Jak uz jsem zminila, kontaktovali jsme farmare, ktereho jsme potkali na festivalu a domluvili jsme se, ze u nich na farme tyden stravime. Jeste predtim jsem absolvovala pohovor do Value Village, mimochodem hodinovy, nejdriv pul hodiny s jednou manazerkou a pak s druhym manazerem. Vyslech jak kdybych se hlasila nejmin na prezidenta:-D Ale tak to je normalni. Zkratka prijali me a dopredu jsme se domluvili, ze nastoupim 11. cervna, az po tydnu stravenem na farme.

Nas farmar Duane, nas v pondeli vecer vyzvedl a vzal nas svoji dodavkou k sobe na farmu. Jeste mezitim jsme se stavili ve sportovni hale, kde mel Duane schuzku ohledne pripadne distribuce svych produktu a my jsme mezitim stravili cekani sledovanim detskeho florbalu. Celkem nuda teda... Po skonceni schuzky nam Duane koupil za odmenu malou veceri v Subway a jelo se dal. Milda stravil cestu sezenim na bednach a ja sedela pekne vedle ridice. 

Kdyz jsme konecne dorazili na farmu, ktera je nekde mezi Calgary a Red Deerem, seznamili jsme se s Debbie, Duanovou manzelkou. Ukazali nam svuj dum i pekarnu a vzali nas do modreho domku, jak mu rikali, asi pet minut chuze o farmy. Domluvili jsme se hned na druhy den, ze tam na osmou nastoupime. A tak nam zacala nase kazdodenni osmihodinova sichta. Duane rikal, ze muzeme pracovat kolik hodin chceme, tak jsme se vsechny dny snazili dodrzet nase osmicky a vzdycky tak kolem pate jsme koncili.

Nas domecek

Protoze je to takova rodinna firma, moc zamestnancu dohromady nemaji a proto jsou radi za kazde pomocniky. Sam Duane jezdi spis po trzich a prodava vse, co se za kazdy den vytvori. Debbie se vic ucastni samotnych praci a dela hlavne sirup. Jako jedinou stalou zamestnankyni tam maji Shelley, ktera tam pracuje uz delsi dobu a sefuje tomu tam. Ale je dost vklidu. Je to takova statna zena, ktera zije se svou rodinou na farme plne hospodarskych zvirat. To je proste zivot, ktery ji vyhovuje. Takze pekne po praci, kterou konci asi kolem pul ctvrte, rychle mizi postarat se o sva zvirata.

Pres leto jim jeste vypomaha studentka brigadnice na pul uvazku a dalsi dny jeste dalsi pomocnice.

Praci jsme delali takovou, ktera byla zrovna potreba. Treba baleni dortiku a mufinu, davkovani a formovani testa pomoci stroje, plneni dortiku a dalsi pomocne prace. Krome toho jsem hodne umyvala nadobi, za coz mne potom dekovaly moje zada, krajela jsem jabka na plneni kolacu atd. 

Na farme se pece sladke pecivo, jako ruzne dortiky, velke kolace a mufiny podle puvodnich receptur tak, jak je majitele odkoupili. Akorat jeste k tomu navic pouzivaji same prirodni suroviny a zadne nahrazky. Specialitou je saskatoonsky kolac. Saskatoon jsou takove male cervene bobule, ktere rostou na keri. Z nich taky vyrabi sirup. U nas tato plodina ale neni nijak znama. Outdoorovych praci jsme kvuli pocasi moc neuzili, ale i tak to byla docela fuska. Vzdycky jsme koncili zametanim podlah a jejich umyvanim desne tezkym mopem.
Uz chapu, proc se v Kanade plati tolik za uklid. Ty jejich strasne tezky vysavace a mopy, to snad neni normalni:-) Domu jsme chodili docela zniceni a usoudili jsme, ze tyden nam bude docela stacit.

Docela dobry je, ze si vubec nezamykaji svuj dum a ani nas domek nesel nijak zamcit. My jsme ale prece jen meli trosku stihy a veskerou fotovybavu i notebook jsme kazdy den tahali do pekarny.

Siroko daleko opravdu nikdo nebyl, jen sousedici farmy, takze jsme travili noci uplne na samote. Byl to zrovna dost destivy tyden a zadne kojoty jsme neslyseli, o kterych se Duane zminoval. Jednou vecer se pred domkem zrovna pasli dva srnci a protoze jsme meli zhasnuto, mohli jsme je pzorovat docela blizko. Jeste jsme jich par videli, jak vyskoko skakali po poli a vydavali u toho podivne zvuky.

Jednou nas vzal Duane do Red Deeru na nakup a po ceste jsme se stavili nafotit nejake kravy. Tech a taky stad konu bylo vsude kolem silnic mraky. Zadneho losa jsme bohuzel za celou dobu nevideli, jen po ceste zpatky do Calgary jedno losi mlade.

Kravy:-)

 Po peti dnech prace nas v nedeli rano hodil Duane zase do Calgary, dostali jsme penize, plus jeste kazdej 50 dolaru navic a jeste vysluzku.

Kazdopadne to byla dobra zkusenost a taky jsme se podivali trosku na kanadsky venkov. S jidlem to bylo docela slozitejsi, vzali jsme si vsechny nase zasoby, co jsme meli a jeden den nas vzal Duane do asi 15 minut vzdaleneho mensiho obchudku, kde maji mit udajne jen same zaklady. Opravdu, s pecivem to nebylo slavne a vubec krome par konzerv, parku a jinych veci, tam moc velky vyber zrovna nebyl. Ovsem ale veci pro kutily a hlavne vselijake krby, toho tam meli spoustu.

Tuto malou farmu koupili Duanne s Debbie asi pred osmi lety a uplne tomu zasvetili svuj zivot. Prakticky porad pracuji a dovolenou si berou jen dva tydny v lednu. Tak jsme se domluvili, ze zustanem v kontaktu pro pripad, kdybysme nemohli najit praci, protoze na farme je prace vzdycky dost:-)