Jak uz nekteri vedi, koncem srpna jsme koupili auto, takze od te doby se muzeme z Calgary docela snadno utrhnout. Auto jsme koupili na treti pokus, coz je jeste docela uspech. Prvni vychazelo moc draze, druhe melo spatnou prevodovku a konecne treti se zdalo byt v uspokojivem stavu. Rozhodli jsme se do toho jit, ikdyz po nas chtel majitel zalohu 200 dolaru. Nakonec se cena stahla o 350 dolaru niz, protoze jak Milda zjistil z vypisu, ktery nechal vystavit za 25 dolaru, auto bylo bourane, ikdyz majitel tvrdil, ze nebylo. Nakonec se ale tvaril, ze o tom opravdu nevedel a stejne nam predtim nechal na vlastni naklady proverit jeho stav u mechanika, takze kdyz bez problemu souhlasil, ze nam slevi. A bylo ujednano. Takze auto v dobrem stavu za solidni cenu snad muzeme povazovat za uspech:-)
Jedine snad klimatizace nepracuje jak ma, asi se budeme muset smirit s tim, ze se moc neochladime, ale snad vedra nebudou tak neunosna, ze by se to nedalo vydrzet.
Takze nase ted uz s nasim autem Pontiac Montana muzeme smele vyrazit na cesty!!:-)
Jakmile se naskytla prilezitost, hned jsme zacali podnikat vylety. Protoze jednou Mildovi naparili pracovni sobotu i nedeli, takze pracoval nakonec osm dni v kuse, domluvil si dalsi vikend uplne volny. Jinak ma totiz standardne pracovni soboty:-\. Takze jsme si okamzite naplanovali na oba dny vylety. V sobotu jsme vyrazili do Banffu. Tam jsme tentokrat uskutecnili maly vyslap na Tunnel Mountain. Byl docela parak, takze jsme si docela makli. Ikdyz jsem vytrenovana z prace, funela jsem pekne a Milda, ktery se citil docela chripkove, mel co delat. Vyhledy ale staly zato..
Jeste pred vyslapem, jsme se sli podivat na Bow falls, ktere jsme pri posledni navsteve Banffu kvuli dovadeni s veverkama nestihli:-) Spis nez vodopady to ale pripomina pereje.
Pobliz reky je ale take pekne odpocivadlo s vyhledem na udoli a s popisem o Douglasovych jedlich, coz ma pro fanousky Twin Peaks velky vyznam:-)
V nedeli jsme se vydali k jezeru Luise, ktere je jeste dasli pulhodinu jizdy za Banffem. Kdyz jsme ovsem dojeli na parkoviste, museli jsme ho cele objet a zaparkovat o kousek dal, protoze i spousta dalsich Kanadanu dostala napad vyrazit v nedeli na vylet k jezeru;-)
Jezero je moc krasne a pripadala jsem si tam jak ve filemch o Vinetouovi:-) Pobliz je docela obrovsky hotel, ale vypada trosku silene. Po ceste kolem jezera jsme uvideli chipmanky, takze jsme se od nich zase nemohli utrhnout a chvilku jsme je fotili a lakali k nam. Rozhodli jsme se, ze si udelame mensi turu k Tea house. Zase parak a prevyseni udelalo svoje, takze jsme docela funeli nahoru. Tea house je docela pekny dreveny domecek, kde podavaji krome ruznych napoju i jednoducha jidla, ale svysokohorskou prirazkou, tak jsme se podivali a sedli si na lavicku a kochali se okolnimi horami. Obloha se zacala docela honit, ale zdalo se, ze bourka se zene nekde dal. Kdyz jsme sestupovali, pomalu se zacalo zatahovat, ale zdalo se nam, ze bourka bude nejspis nekde za hrebenem a nas mine. Kdyz jsme ale dolsi dolu k jezeru, zacalo trosku prset. Potom vic a vic a kdyz uz lilo jak z konve, jeste do toho zacaly padat kroupy jak hrachy. Uz jsme byli docela durch, ale schovali jsme se pod strom, protoze kroupy nas pekne mlatili. Kdyz prestali padat kroupy, vybehli jsme a utikali do toho ohromneho hotelu. Jenze to uz nam nepomohlo, byli jsme jak vodnici. Milda se potom rozhodl, ze pobezi pro auto a vybehl do nejvetsiho lijaku. Ja zatim cekala. Samozrejme, po peti minutach dest prestal. Milda prijel k hotelu, ja rychle naskocila a jeli jsme k nejblizsimu parkovisti sundat si vsechny mokry veci. Nastesti jsme meli nahradni tricka a auto prijemne topilo, takze nam bylo za chvilku teplo. Milda to odridil bez kalhot:-)
Dalsi vyprava, a to hned v pondeli, nasledovala na Elbow falls. Mildovi se na inzerat ozvala ucitelka, ktera si toto misto vybrala pro foceni se svymi detmi. Barbara mela predstavu, ze Milda zachyti deti pri kresleni u vodopadu a fotografie potom pouzije pro svuj novy web. Nejdriv jsem trosku vahala, protoze jit nekam rovnou z prace strhana v upocenem obleceni a vyhladovela, se mi opravdu nechtelo, ale nakonec jsem neodolala. Prijeli jsme do jakesi nove casti Calgary, kterou jsme nejriv ani nemohli najit, protoze na starsich mapach jeste nebyla. Tam uz cekala Barbara s detmi a jednim s rodicu a nalozeni do trech aut jsme vyrazili. Na mistni pomery to asi nic neni, ale prece jen takhle navecer si vyrazit tolik kilometru, mi zase tak blizko neprislo.
Kdyz jsme prijeli, deti si rozebrali vsechny svoje malirske potreby a vyrazili jsme k rece. Tam se rozprostreli do okoli a Milda je fotil v akci. Ja se zatim sla podivat na vodopady. Musim rict, ze to b yl jeden z nejhezcich vodopadu, ktery jsem zatim v Kanade videla. Bylo jasne, ze se tam vypravime jeste jednou sami.
Vratili jsme se trosku pozdeji, coz me docela znervoznovalo kvuli rannimu vstavani do prace. Milda ale vyinkasoval o 80$ vic nez se puvodne domluvili, takze jsme byli oba s touto akci spokojeni.
Nasledujici vikend v nedeli jsme se na vodopady vydali znovu. Kdyz jsme ale videli, jak bylo jejich okoli cele oblezenene rodinkami poradajicimi piknik se spoustou barbecue, docela nas to odradilo a znechutilo. V pondeli jich tam bylo prece jen min. Tak jsme si udelali prochazku podel reky dal za vodopady. Misty to bylo hodne vysoko a strme, ale krasne pohledy. Potom jsme se rozjeli dal a dojeli na misto, kde jsme nepotkali ani zivacka a okoli reky, ktera tu tekla jen slabym proudem, bylo obklopene hlubokym lesem. Az jsem si rikala, abysme se tu prece jen nepotkali s medvedem. Nastesti se v okoli prohaneli jen chipmankove.
Vecer jsme se jeste zastavili k vodopadum na nejake to vecerni foceni:-)
Pokud to jeste nekdo cte, omlouvam se, ze tento koncept z 22. zari doplnuji az dnes:-)
Žádné komentáře:
Okomentovat