Uz je to sice vic jak mesic, co jsme se presunuli do Calgary, ale tak nejak se mi nechtelo psat, takze ze mi nezbyva nez to zase nejak shrnout.
Jeste kdyz jsme byli oba v praci, tak asi koncem brezna nam jeden nas kamarad nabidl, ze ma ve Vancouveru znameho, ktery tam ma firmu a ze by mohl Mildu zamestnat. Nejdriv jsme rikali, ze bysme jeli, jen kdyby prace byla jista, ale potom jsme usoudili, ze tak jak tak chceme zacit od zacatku, ale jinde nez v Torontu. Docela jsme se predstavou presunu do Vancouveru namlsali a ikdyz to s Vancouverem neklaplo, Toronto nas uz proste zacalo nudit a zmena byla nutna.
Calgary jsme naplanovali proto, ze v Alberte je obecne nejvetsi nabidka prace a hleda se nejsnadneji. Overila jsem to podle obecnych informaci a kvuli potvrzeni jsem jeste kontaktovala Jirku, ktery tu je na WH uz od zari.
Rohodujici bylo, co na to Whitney, ale ta se nastesti tvarila chapave s tim, ze je jeste dost casu najit nove najemniky a ze nam penize vrati. Hned nato jsme koupili letenky. Mezitim uz jsme planovali, ze jakmile na konci dubna skoncime v Torontu, hned vyjedeme zacatkem kvetna do Ottawy a Montrealu, abysme zbytecne neplatili za bydleni. Po navratu z vyletu jsme si jeli vyzvednout nase veci k nasim kamaradum a presunuli se na jednu noc k Michelle. Milda s ni mel jeste planovane nejake foceni a praci u ni doma.
Let do Calgary byl koupeny na stredu 9.5. na sedm hodin rano. Protoze metro v Torontu jezdi jak jezdi, to znamena, ze prvni ranni vyrazi az v sest rano, rozhodli jsme se stravit noc na letisti. Docela jsem na letisti vymrzla a moc jsem se nevyspala. Usoudila jsem, ze bezdomovce bych teda delat nemohla:-)
V Calgary jsme meli zarizene pres couch surfing prespani na par noci u Roxanne. Roxanne nas u sebe dobre prijala, hned v sobotu jsme se zucastnili couch surfing party, kterou doma poradala. Bylo tam docela dost lidi, ale byla to docela klidna akce, vsichni tak decentne popijeli a decentne se bavili. Sedm lahvi vina na takovy mnozstvi lidi by u nas vysumelo behem hodiny. Ale tady jsme v Kanade:-)
Vecirek se vydaril, az na to, ze na Roxanne ten den mel nekdo policeno. Nejdriv se zkutalela ze sveho tociciho talire, na kterem cvici, kdyz predvadela, jak funguje. Docela slusny salto, ale nic se ji nestalo. Po skonceni vecirku, kdyz jsme uklizeli, otevrela suflik a velky nuz se ji ostrim zapichl hluboko do prstu, ktery silne krvacel a modral. Tak jsme vsichni usoudili i s jeji dcerou Becky, ze je potreba jet na pohotovost. Tak ji tam Milda zavezl. Vysledkem bylo minimalne deset stehu, docela slusne siticko:-)
Mezitim, od zacatku naseho prijezdu, jsme samozrejme hledali bydleni, o cemz jsme nepochybovali, ze brzo najdem. Ale jak jinak, neobeslo se to bez problemu. Na podvodniky typu, ze jsou mimo Kanadu a chteji pohlidat byt, jsme rozhodne nenaleteli, zkusenost s Febe v nas zanechala hlubokou stopu. Protoze hledani pres kijiji se ukazalo jako katastrofa, vsechny odezvy byly jen scamy, dali jsme tam inzerat, ze hledame my. To uz bylo lepsi a postupne se nam zacali ozyvat potencialni najemci. Prvni byl starsi pan Tim. Kdyz jsme se byli podivat na pokoj, ukazalo se, ze to je abstinujici alkoholik, ktery zije s dalsim podobnym s obcasnym problemem se vyjadrit a jeho zenou. Chovali se k nam slusne, ale tak nejak to nebylo to prave orechove:-)
Pak jsme byli u Daniela, jenze zadny obchod s jidlem pobliz a mizerna lokalita. Potom se ozval Ken, a to byl luxus. Bylo by to pobliz Roxanne a za ty penize az moc luxusni, jenze puvodni majitelka to neschvalila, protoze nas osobne nevidela. Pravda je, ze ja uz neverila ani jemu, proste paranoia dela svoje. Do vecera jsem si to ale rozmyslela, protoze bylo o dost pohodlnejsi verit. Skoda, bylo to to nlepsi, co jsme mohli mit.
Dalsi, kdo se nam ozval, byla Rossie. To bylo ovsem primo sokujici. Kdyz nas vyzvedla a dojeli jsme pred dum, stal tam jeji vypaseny syn s pritelkyni, pokurovali venku a on ji ukazal televizi v aute, co pry nasel nekde na smetisti. Uvnitr nas ale cekalo prekvapeni. Nastesti jsme se nemuseli vyzouvat, protoze kdyz jsme se ohlidli, byla pocurana podlaha od jejich dvou psu. Pak nas vzala do slibovaneho basementu. To jsme jeste nevideli. Smradlave zasle usmudlane koberce a pohovky nasakle vsemi moznymi smrady, proste cely prostor byl celkem na pobliti. A za to chtela 650 dolaru. Mysleli jsme, ze nas vomejou. Sokem jsem skoro onemela a kdyz nas vezla domu, tak jsem ji bez zkrupuli lhala, ze se kocham okolim, kdyz se ptala, proc jsen najednou prestala mluvit. Nastesti nas vzala uplne domu, tak jsem se jeste premohla a snazila se byt trosku privetivejsi. Pritom zenska prijemna, ale ze ma doma chliv, ktery nabizi k pronajmu a jeste za 650 dolaru, proste uplne mimo. Pry tam predtim mela tri Polaky. Nevim, asi to museli byt uplni ubozaci, kdyz do neceho takoveho mohli jit. Mne by museli hodne zaplatit, abych tam stravila noc a jeste bych se navic zabalila o nejakyho igelitu.
Jeste jsme udelali dalsi prohlidky, ale nastesti takove hruzy uz nic nedosahlo. Prumerne ale to co jsme videli, bylo dost usmudlany, Kanadani maji o poradku a hlavne o hygiene dost rozdilne predstavy. Jak za to muzou chtit takovy penize? Docela jsme byli nestatsni a jeste jsme vzpominali na Whitney, ze nejaka takova by se nam tu v Calgary hodila. Kdyz uz nic, docela si potrpela na cistotu.
Taky se nam ozvala jedna pani, ktera mela nejlepsi lokalitu, a to asi 20 minut pesky od downtonu. Kdyz jsme k ni prisli na navstevu, privital nas jeji pejsek. Kdyz jsme vesli, hned u dveri nas zdravily dve figuriny. Rikala jsem si, paneboze, dalsi magor!!! Ano, pani je sberatelka. Cely pokoj oveseny obrazky a obestaveny porcelanovymi soskami a jinymi serepetickami. Docela me z toho jimala hruza. Pani byla ale docela mila a jeste jsme pred nami meli dalsi posledni navstevu, u jedne z couch surferek z Roxaniny party. Pokojik byl velky, s vlastni koupelnou. Sice zadny luxus, ale oproti pani sberatelce v kuchyni o hodne vic mista a bez domaciho mazlicka. Tak jsme meli docela dilema. Jak jinak. Nakonec to vyhrala lokalita. Bohuzel pani ale chtela 725 na mesic, presto to ale nakonec vyhrala. Takze jsme se druhy den nastehovali k Maureen a jejimu pejskovi Mr. Magoo. Uz jsem se s tim predem smirovala, ale kdyz jsem to videla podruhe, musela jsem trosku rozdychavat jeste jednou.
Nevim proc, ale cele tyhle peripetie kolem hledani bydleni ve mne udelaly dojem, ze v Calgary snad neziji zadni normalni lidi. Takze po planovanych dvou nebo trech nocich jsme nakonec opustili Roxanne az po osmi nocich. Uz nam to bylo opravdu trapne, ale nejak se nam nedarilo. Pritom nedaleko od ni, bydli dalsi cesky parecek, ke kterym nas vzala, protoze ma Cechy rada a videli jsme ze maji nadherny basement za 700 olaru. My jsme ale takove stesti jako ostatni Cesi nemeli, tak jsme nakonec vzali zavdek Maureen a konecne se odstehovali od Roxanne. Nastesti jsme u ni stravili "jen" tyden, ve srovnani se Sharon, kde jsme byli tri tydny:-) Proste nas si v zadnym pripade nezvete k sobe domu nebo se nas uz nezbavite:-)
Žádné komentáře:
Okomentovat