Jsme mobilni!!!

Jak uz nekteri vedi, koncem srpna jsme koupili auto, takze od te doby se muzeme z Calgary docela snadno utrhnout. Auto jsme koupili na treti pokus, coz je jeste docela uspech. Prvni vychazelo moc draze, druhe melo spatnou prevodovku a konecne treti se zdalo byt v uspokojivem stavu. Rozhodli jsme se do toho jit, ikdyz po nas chtel majitel zalohu 200 dolaru. Nakonec se cena stahla o 350 dolaru niz, protoze jak Milda zjistil z vypisu, ktery nechal vystavit za 25 dolaru, auto bylo bourane, ikdyz majitel tvrdil, ze nebylo. Nakonec se ale tvaril, ze o tom opravdu nevedel a stejne nam predtim nechal na vlastni naklady proverit jeho stav u mechanika, takze kdyz bez problemu souhlasil, ze nam slevi. A bylo ujednano. Takze auto v dobrem stavu za solidni cenu snad muzeme povazovat za uspech:-)

Jedine snad klimatizace nepracuje jak ma, asi se budeme muset smirit s tim, ze se moc neochladime, ale snad vedra nebudou tak neunosna, ze by se to nedalo vydrzet.

Takze nase ted uz s nasim autem Pontiac Montana muzeme smele vyrazit na cesty!!:-)

Jakmile se naskytla prilezitost, hned jsme zacali podnikat vylety. Protoze jednou Mildovi naparili pracovni sobotu i nedeli, takze pracoval nakonec osm dni v kuse, domluvil si dalsi vikend uplne volny. Jinak ma totiz standardne pracovni soboty:-\. Takze jsme si okamzite naplanovali na oba dny vylety. V sobotu jsme vyrazili do Banffu. Tam jsme tentokrat uskutecnili maly vyslap na Tunnel Mountain. Byl docela parak, takze jsme si docela makli. Ikdyz jsem vytrenovana z prace, funela jsem pekne a Milda, ktery se citil docela chripkove, mel co delat. Vyhledy ale staly zato..

Jeste pred vyslapem, jsme se sli podivat na Bow falls, ktere jsme pri posledni navsteve Banffu kvuli dovadeni s veverkama nestihli:-) Spis nez vodopady to ale pripomina pereje.

Pobliz reky je ale take pekne odpocivadlo s vyhledem na udoli a s popisem o Douglasovych jedlich, coz ma pro fanousky Twin Peaks velky vyznam:-)

V nedeli jsme se vydali k jezeru Luise, ktere je jeste dasli pulhodinu jizdy za Banffem. Kdyz jsme ovsem dojeli na parkoviste, museli jsme ho cele objet a zaparkovat o kousek dal, protoze i spousta dalsich Kanadanu dostala napad vyrazit v nedeli na vylet k jezeru;-)

Jezero je moc krasne a pripadala jsem si tam jak ve filemch o Vinetouovi:-) Pobliz je docela obrovsky hotel, ale vypada trosku silene. Po ceste kolem jezera jsme uvideli chipmanky, takze jsme se od nich zase nemohli utrhnout a chvilku jsme je fotili a lakali k nam. Rozhodli jsme se, ze si udelame mensi turu k Tea house. Zase parak a prevyseni udelalo svoje, takze jsme docela funeli nahoru. Tea house je docela pekny dreveny domecek, kde podavaji krome ruznych napoju i jednoducha jidla, ale svysokohorskou prirazkou, tak jsme se podivali a sedli si na lavicku a kochali se okolnimi horami. Obloha se zacala docela honit, ale zdalo se, ze bourka se zene nekde dal. Kdyz jsme sestupovali, pomalu se zacalo zatahovat, ale zdalo se nam, ze bourka bude nejspis nekde za hrebenem a nas mine. Kdyz jsme ale dolsi dolu k jezeru, zacalo trosku prset. Potom vic a vic a kdyz uz lilo jak z konve, jeste do toho zacaly padat kroupy jak hrachy. Uz jsme byli docela durch, ale schovali jsme se pod strom, protoze kroupy nas pekne mlatili. Kdyz prestali padat kroupy, vybehli jsme a utikali do toho ohromneho hotelu. Jenze to uz nam nepomohlo, byli jsme jak vodnici. Milda se potom rozhodl, ze pobezi pro auto a vybehl do nejvetsiho lijaku. Ja zatim cekala. Samozrejme, po peti minutach dest prestal. Milda prijel k hotelu, ja rychle naskocila a jeli jsme k nejblizsimu parkovisti sundat si vsechny mokry veci. Nastesti jsme meli nahradni tricka a auto prijemne topilo, takze nam bylo za chvilku teplo. Milda to odridil bez kalhot:-)

Dalsi vyprava, a to hned v pondeli, nasledovala na Elbow falls. Mildovi se na inzerat ozvala ucitelka, ktera si toto misto vybrala pro foceni se svymi detmi. Barbara mela predstavu, ze Milda zachyti deti pri kresleni u vodopadu a fotografie potom pouzije pro svuj novy web. Nejdriv jsem trosku vahala, protoze jit nekam rovnou z prace strhana v upocenem obleceni a vyhladovela, se mi opravdu nechtelo, ale nakonec jsem neodolala. Prijeli jsme do jakesi nove casti Calgary, kterou jsme nejriv ani nemohli najit, protoze na starsich mapach jeste nebyla. Tam uz cekala Barbara s detmi a jednim s rodicu a nalozeni do trech aut jsme vyrazili. Na mistni pomery to asi nic neni, ale prece jen takhle navecer si vyrazit tolik kilometru, mi zase tak blizko neprislo. 

Kdyz jsme prijeli, deti si rozebrali vsechny svoje malirske potreby a vyrazili jsme k rece. Tam se rozprostreli do okoli a Milda je fotil v akci. Ja se zatim sla podivat na vodopady. Musim rict, ze to b yl jeden z nejhezcich vodopadu, ktery jsem zatim v Kanade videla. Bylo jasne, ze se tam vypravime jeste jednou sami. 

Vratili jsme se trosku pozdeji, coz me docela znervoznovalo kvuli rannimu vstavani do prace. Milda ale vyinkasoval o 80$ vic nez se puvodne domluvili, takze jsme byli oba s touto akci spokojeni.

Nasledujici vikend v nedeli jsme se na vodopady vydali znovu. Kdyz jsme ale videli, jak bylo jejich okoli cele oblezenene rodinkami poradajicimi piknik se spoustou barbecue, docela nas to odradilo a znechutilo. V pondeli jich tam bylo prece jen min. Tak jsme si udelali prochazku podel reky dal za vodopady. Misty to bylo hodne vysoko a strme, ale krasne pohledy. Potom jsme se rozjeli dal a dojeli na misto, kde jsme nepotkali ani zivacka a okoli reky, ktera tu tekla jen slabym proudem, bylo obklopene hlubokym lesem. Az jsem si rikala, abysme se tu prece jen nepotkali s medvedem. Nastesti se v okoli prohaneli jen chipmankove. 

Vecer jsme se jeste zastavili k vodopadum na nejake to vecerni foceni:-)

Pokud to jeste nekdo cte, omlouvam se, ze tento koncept z 22. zari doplnuji az dnes:-)

Halloweenske sileni

Na praci ve Value Village jsem si uz docela zvykla a smirila se s tim, ze tam zustanu az dokonce, ikdyz se priznavam, ze zezacatku jsem zajeci umysly mela. Pri pokusu o utek na jine, lepe placene misto, overene nekolika Cechy, jsem vsak ztroskotala:-( 

Pokousela jsem se dostat do jednoho outdooroveho obchodu. Stavila jsem se tam osobne, nekolikrat telefonovala, ale nakonec z toho seslo. Navic jsem se potom dozvedela, ze by slo o okamzity nastup, coz se mi uplne nehodilo. Proste domluva jak s hotentoty. Pritom stacilo, kdyby zdejsi HR prolistoval zivotopisy z kvetna a mohl se ozvat lidem s predstihem. Jinam uz jsem to nezkousela vzhledem k nasi delce pobytu.

Kdyz jsem prekonala sve nejvetsi krize, kdy jsem si myslela, ze se nejspis zblaznim, nasla jsem si sve tempo a konecne se s tim smirila:-) Kdyz jsem se pomalu prehoupla do druhe poloviny a pocet odpracovanych tydnu zacal prevysovat pocet tech, ktere mam pred sebou, motivace dosahla nejvyssiho stupne:-)

Delat praci, kterou delam ja, ma vsak i sve vyhody. Uz po prvnich par tydnech clovek pociti ubytek na vaze a telo si s nastupujicimi tydny zacina na toto tempo zvykat a nejakych par kilometru denne uz ho nijak nerozhodi. Ovsem nohy doslova trpi. Protoze chodim po tvrde betonove podlaze, moje nohy dostavaji poradne zabrat. Docela citim kosti, jak je mam zespodu omlacene a prsty a cast slapek mam uplne znecitlivele, jakoby porad mravencily. Snad se to potom zase vrati do normalniho stavu. Bohuzel jsem si nekoupila lepsi boty a celou dobu jsem to odchodila ve svych placatych teniskach, ktere se kupodivu jeste nerozpadly, ikdyz uz jsou davno za zenitem. Jenze TED uz to fakt nema cenu:-) Za tyden totiz poleti do kose:-)

Mezitim se ve Value Village nedeje az tak nic zvlastniho. Denne spousta zakazniku, kazde utery je Senior day, kdy maji seniori slevu 30%, tak tam byva docela zivo, ale je tam zivo stejne porad. Nekteri zakaznici se v obchode objevuji nekolikrat do tydne. Napriklad takovy starsi Cinan, ktery se na me vzdycky usmeje, pozdravi a malem se i pokloni. To je jeden z tech nejprijemnejsich. Chodi tam i jeden postarsi prosedively Harleyista, ktery me vzdy pozdravi "Howdy"!!! Nejdriv jsem si myslela, ze to dela pred Stampede, ale dela to tak i nadale. Tak tedy Howdy!!:-) Potom tam chodi takova starsi pani, ktera podobne jako Maureen slidi po pokladech - cennych starych vecech. Docela jsem se s ni skamaradila a vzdycky, kdyz tam mame nejake Simpsony, tak ji na to upozornim, protoze je sbira pro sveho vnuka. Jeste se tam objevuje nekolikrat tydne jina stara pani, ktera ma strasne protivnej umecenej hlas, neleze na nervy jen mne;-) Taky tam pravidelne dochazi dalsi sberatele, Maureenini pratele. Chodi tam i jeden typek, co podobne jako oni vse sleduje a kdyz se mu podari ulovit nejaky cenny nebo sberatelsky kousek, prodava to na kijiji. Proste prekupnik. To vim od Maureen:-)

Ve Value Village se ale prece jen neco deje. Uz skoro dva mesice probiha rekonstrukce. Prostory se znacne zvetsily. Vedlejsi prostory v budove se uvolnily, takze kdyz se zbourala zed, obchod je o nekolik metru ctverecnich vetsi. Krome toho mame novou staff room neboli jidelnu i nove toalety, takze uz zamestnanci nemusi stat frontu na jediny spolecny zachod a svijet se v krecich:-)

Nase jidelna je ted vetsi, svetlejsi a uz se nestava, ze by na nejakeho zamestnance o prestavce nezbylo misto. Jsem rada, ze jsem se toho dockala, jeste nez odejdu, ikdyz se porad jeste pracuje za plneho provozu. Ani svarovani, otevrene stropy, visici draty ze stropu na zem nejsou vyjimkou:-) Kus po kusu se lepi nove ctverce na podlahu a stale jeste neni vse hotove. Zamestnanci uz ale maji konecne o neco lepsi podminky, ikdyz pri prechazeni z vyrobny do jidelny a po celem obchode se clovek docela nachodi. 

Pokud jde o zamestnance, nejvic jsem se skamaradila s Aishou, ktera uz zije v Kanade asi osm let. Je vdana a ma ctyrlete dite. Je to cernoska a uz si zase nepamatuju, odkud ze to pricestovala:-). V nasem tymu, co delame domaci potreby je jeste Irka, ktera je taky na WH a Mexicanka stredniho veku. Ta chudak dela dve prace. Druhou praci ma pres noc, uklizeji s manzelem v restauraci. Takze prijde domu, po veceri se do pul dvanacte vyspi a sup na nocni a rano do Value Village. takze tak tri nebo ctyri hodiny spanku denne. No potes. Takhle pracuji s manzelem, aby uzivili sve tri deti. A nejsou sami, spousta imigrantu ma dve, nekdy i tri prace. Tomu rikam bezva zivot:-( Kazdopadne Norma je jeden z nejlepsich lidi, co jsem tu v Kanade poznala. Docela jsem si oblibila Shelley. Je ji kolem 50 let, ale je docela prastena, proste moje krevni skupina. Normalne ma na starosti bizuterii a sperky, ale ted, kdyz zacalo halloweenske sileni, je porad na place a stara se o nove zbozi. Rikala, ze radsi dela sperky, protoze nekdy jsou zakaznici pekne protivni. Ale co muze delat, misto, aby je prastila po hlave, musi se na ne usmivat. Jo, vidim to podobne:-D

Vsichni zamestnanci docela tvrde pracuji. Nekteri jsou tam i nekolik let a jsou opravdu verni. Vedeni si jich ceni a chova se k nam vsem dobre. Na druhe strane vim, ze kdyz nekdo udela nejakou chybu, bez ohledu na to kolik tam je let, proste leti. Zadnou druhou sanci nedostane. Tise dostane padaka.

Obcas vedeni pri prilezitosti nejakych akci zajisti zamestnancum obed. V dobe Stampede jsme treba meli barbecue, ruzne parky, hamburgery a steaky. Kdyz je sales day, taky zamestnancum zajisti obed. Dny vyprodeje jsme zazila dva. Jeden koncem cervna, to jsem delala stejnou praci jak denne delam a druhy byl koncem srpna, kdy mi mimojine dali funkci balice zbozi u pokladnika. To vetsinou byva jiny casovy rozvrh a lidi jsou premisteni podle potreby na ruzne dalsi pozice, aby byli pripraveni na naval zakazniku. 

Krome rekonstrukce asi pred tremi tydny zacala dalsi velka akce. Priprava na Halloween. K memu prekvapeni je to uplne nove zbozi vyrabene primo pro Vallue Village. Distributori jsou ze Spojenych Statu a VV ma nekolik odberatelu. Postupne prislo nekolik palet krabic plnych Halloweenskeho zbozi. Jak jsem se dozvedela, Halloween je hned po Vanocich nejvetsi svatek. Obchody zacinaji prodejni kampan s dvoumesicnim predstihem. Asi pred dvema tydny nam nabidli, kdo bude chtit priijit pomahat s chystanim halloweenskeho zbozi na patou hodnu ranni. Prescasy se plati vic!! Na patou jsem v zivote do prace jeste nesla. Kor v Calgary, kde je tak mizerna doprava. Chtela jsem ale privydelat alsich par dolaru, tak jsem se prihlasila. Milda se nabidl, ze me rano zaveze, vzhledem k tomu, jak hrozne to tu jezdi. I tak jsem toho moc nenaspala. Dalsi den jsem si dala pauzu a v patek jsem vyrazila znovu, ikdyz posunuli smenu az od sesti. Takze v zitrejsi vyplate se to snad projevi, plus jeste minuly tyden byla povinna pracovni sobota, takze navyseni bude jeste vetsi! To se hodi:-) Pred Halloweenem maji zamestanci VV dve povinne soboty jak v zari, tak v rijnu. Kdybych tam pracovala dlouhodobe, vubec by se mi to teda nelibilo!

Ten tyden muselo byt vse hotove a tak to byl docela velky stres a shon, aby se vse stihlo. Takze se vybalovalo a vystavovalo a aranzovalo veskere halloweenske zbozi. Dokonce i odpocitavani dnu tam maji!! Zbyva 48 dni do porizeni vaseho halloweenskeho kostymu!;-)

Zbozi ale stoji zato. Chystani me dost bavilo, skoda jen ze to bylo tak blbe na rano. Maji neuveritelne vychytavky. U nas v CR Halloween nema tradici, takze o nijak neslavime. Doufam, ze to nezacneme zase kopirovat..:-) Pro Kanadany a Americany a ovsem i pro ostani anglicky mluvici zeme ma Halloween velky vyznam. A je to videt. K dostani jsou neuveritelne veci, maji vse uplne do detailu. Kdyz chce nekdo jit za upira, najde k tomu i baleni s veskerym licenim vcetne umele krve atd. K dostani jsou desitky vselijakych klobouku, paruk, umelych zubu, usi, dokonce falesneho muzskeho oclhupeni na prsou. Masek je tolik, na kolik si jen vzpomenete. Ruzne umele mece, savle, plno rekvizit, masky jsou v ruznych velikostech i pro deti - male kluky, male holcicky, pro zeny i muze, proste uplne vsechno. S tim si opravdu umi vyhrat. Halloween je tedy velky business a VV je velkou konkurenci pro dalsi obchody s podobnym sortimentem. Kdyz to Milda videl, byl z toho docela nadseny a s velkym zajmem si vse prohlizel:-)

Tato manie potrva az do konce rijna, kdy Halloween probehne a potom hned nastoupi vanocni sileni...
Docela vtipny je, ze jsou dve zamestnankyne, ktere vypadaji, jakoby mely Halloween po cely rok. Jedna z nich ma vlasy obarvene na zeleno a strida to s modrou a k tomu chodi stylove v cernem v ruznych vselijakych otrhanych puncochacich apod. Druha ma cerne, vyrazne natupirovane vlasy a oci ma hodne silne cerne obmalovane. Kdyz jsem ji videla poprve, docela jsem na ni zirala, dnes uz bych rekla, ze ji to i slusi:-)

Dnesni den mel docela vtipnou dohru. Dnes mela byt prvni Halloweenska modni prehlidka. Asi sest lidi predvadelo par kostymu pro zakazniky. A ja se taky ucastnila!! Byla jsem za Smoulinku:-D Skoda, ze nemam foto. Myslim, ze pristi tyden bude zase a asi nebudu vahat se opet zucastnit:-)

Jak bylo na Stampede

Opet, jako spravny zpravodaj, hlasim se s aktualnimi informacemi z naseho pobytu v Calgary;-)

Uz je tomu vic jak mesic, kdy v Calgary probehla snad nejvetsi udalost roku pro mistni obyvatele - Stampede.

Tusim, ze k tomu doslo tyden nebo dva po svatku Canada day. 

Uz kdyz jsme byli na vylete na Niagarskych vodopadech, v hostelu se zminila jedna Nemka, kdyz jsme se bavili, ze zvedame kotvy v Torontu a mirime do Calgary, ze je tam v lete velika akce. Vubec jsme sice nevedeli, co mysli, ale nevadi, zjistili jsme na miste:-)

Oznameni, ze bude 100 let vyroci Stampede, bylo snad ve vsech vylohach a vsude kolem uz nejmin od kvetna.

Stampede je udajne nejvetsi akce pod sirym nebem, alespon oni to tvrdi;-) 

Uz asi tyden dopredu se zacali ve meste objevovat lidi v kovbojskych kloboucich, kozackach a westernovem obleceni a i v praci jsem zaznamenala, ze vsichni berou kosile, kozacky a klobouky utokem. Vsak ted uz misto westernoveho zbozi prodavame plavky:-)

Udalost zacala v patek, coz bylo opravdu vyborny, protoze jsem byla v praci. Lidi tu maji uz tak malo dovolene a tohle je jeste nuti vzit si dovolenou, pokud by chteli videt tzv Parade. 

Hodne brzy rano se lidi schazeji ve meste a hledaji si nejlepsi mista, aby mohli sledovat slavnostni pruvod zahajeni celeho Stampede. Milda zacinal v praci pozdeji, tak tam zamiril a ten "prvomajovy" pruvod nafotil. Asi to bylo v dost podobnem duchu, jen misto prvomajovych rekvizit se tam objevovaly konske povozy, mazoretky, Indiani a dalsi, kteri meli na Stampede vystupovat. Skoda, mozna to bylo z celeho Stampede to nejzajimavejsi.

Stampede se konalo po celych 10 dni ve Victoria parku, coz je areal v podobnem duchu jako brnenske vystaviste. My jsme si vychytali den, kdy byl vstup zdarma, coz bylo v nedeli na Family day. Takze jsme opet hodne brzo vstavali, aby se na nas jeste dostala snidane, zase ve forme palacinek se javorovym syrupem. Ani tentokrat jsme nebyli sami, fronta byla dlouha pres cely areal, ale nastesti dav postupoval rychle. V organizaci snidani zdarma uz maji praxi, to jim nelze uprit;-) 

Po snidani jsme se konecne zacali venovat mistnimu programu. Obesli jsme nejake pavilony, v jednom jsme se docela nasmali, kdyz tam mimo westernoveho zbozi, vztahujicimu se ke Stapede, prodavali taky smetaky a mopy a delali tam uplne stejne prezentace, jak zname z teleshoppingu. A nebylo jich malo. Krome toho nas tam taky zaujala "umelecka dila", ruzne obrazy s takovymi barvami, ze umelec musel tvorit nejspis pod vlivem omamnych latek. Takze i to je k videni na Stampede. Samozrejme vsude stanky s predrazenym jidlem a taky kolotoce ve velkem stylu.

Byly tam ale i veci k videni, ktere se Stampede opravdu tematicky souvisely;-) Podivali jsme se do staji, kde vystavovali kone, byky, dobytek, mohli jsme videt zavod ve strihani ovci, apod. Na kazdem Stampede take probiha vzdy nejake rodeo, ktere ovsem uz zdarma neni. My jsme zadne nevideli, jednak byly listky vyprodane nekolik dni dopredu a taky bylo pomerne drahe, takze jsme se rozhodli, ze navstivime nejake rodeo mimo Stampede nekdy jindy. Nejvic ze vseho jsme se tesili, ze se podivame do Indian village na vystoupeni puvodniho obyvatelstva:-) Sledovali jsme ukazky indianskych tancu, prohlizeli se teepee, sledovali Indiany, jak rucne vyrabeji ruzne predmety. V Indianske vesnici se nam libilo ze vseho nejvic.

Ten den byl docela slusny parak, tak jsme akci odpoledne zakoncili a muzeme si odskrtnout. Byli jsme na Stampede:-)

Tady je na miste vratit se k tradici podavani snidani zdarma po celych 10 dni, kdy probiha Stampede. V teto dobe je mozne zajit do ruznych restauraci ve meste, kde je mozne zdarma tuto snidani absolvovat, vestinou ve forme palacinek. Dalsi sobotu me vzala Maureen na jeji oblibenou snidani jejich Indickych pratel. Maureen si na tom docela ujizdi, takze se tam zjevuje kazdy rok. Musim rict, ze to stalo zato. Snidane byla velmi vydatna a krome tradicnich palacinek podavali predevsim ochutnavku indickych jidel, takze od kazdeho trosku jsme si prijemne zaplnily zaludky:-) Skoda, ze se Milda nemohl ucastnit, musel bohuzel na svoji obvyklou sobotni sichtu, jinak by to jiste ocenil:-)

Canada day

Tedy jako spisovatel bych si nevydelala ani na suchej chleba. Proste pokud nejsem naladena, nic nenapisu. To je teda ostuda...:-)

Takze k veci. Vzdy 1. cervence oslavuje Kanada svuj narodni svatek Canada day. Pokud svatek vyjde na vikend, maji Kanadani v pondeli volno a jeste k tomu placene. Budiz jim to pricteno k dobru;-) Ovsem ja mela volno neplacene, protoze jsem v praci nebyla jeste 30 dni!!! Fuj!! Hanba!!!;-)

Svatek tedy vysel na nedeli a my jsme se brzo rano prinutili vstat a dopravit se na Fort Calgary, kde se podle vseho mela podavat snidane (palacinky se sirupem) zdarma.

Pro nas to samozrejme ma velky vyznam, jednak setrime:-) a taky nevim, jak kdo, ale ja si proste na palacinkach uzjidim a jeste k tomu s javorovym sirupem; proste hodlam se tu po dobu sveho pobytu upalacinkovat:-)

Jak jsme tedy pocitali, prisli jsme zavcas, ale presto k nasemu prekvapeni zrejme setri cele Calgary, protoze fronta tam byla teda slusna. Nicmene slo to pomerne rychle a na nas se dostalo, zabrzdili to asi po nekolika tisicich obslouzenych zajemcu. Ale abych to uvedla na pravou miru, je to tu proste tradice, podavat snidani zdarma a nedeje se to jen na tento svatek. K tomu ale zase priste. 

Nez jsme se postavili do fronty, vzali jsme si na informacich vlajecky a odznacky s vlajkou Kanady, abysme mohli spolu s Kanadany volat "Slava, at zije Kanada!!!!;-)

Kdyz jsme se konecne probojovali k hlavnimu stanu, slyseli jsme, jak z podia vyhrava hymna a Kanadani ji nekolikrat po sobe porad dokola za velkeho ohlasu prihlizejicich zpivali. Moc pekne;-)

Potom jsme se sli podivat na nejake stare veterany, co se tam vystavovali a krome nejakych domacich kralicku, kteri skakali pres prekazky v takove ohradce tam uz nic k videni nebylo. Tak jsme se presunuli do mesta, kde jsme videli par poulicnich zpevaku, nejake stanky a na namesti Olympic plaza, coz jsem zprvu ani moc jako namesti nechapala, nejak jsem mela pocit, ze v Calgary namesti nemaji. Tak tedy tam jsme se brouzdali ve vode a pozorovali nektere silene Calgarany provolavajici Kanade slavu.

Potom jsme se presunuli na Prince`s island, kde bylo nekolik zajimavych atrakci. Treba tam byli Inove a u jejich stanku bylo mozno nechat si na hlavu uvazat turban. Tak jsem si ho nechala vytvorit. Slusive:-) Dal tam byly vselijake stanky s rucne vyrabenymi predmety, oblecenim a sperky. Taky jsme se zastavili u jednoho ze stanku, kde nam podle prani naaranzovali satek na hlave po arabsku. V tom se tedy zase lip vyjimal Milda. Takze docela prijemne straveny den.

V tento den jsme se meli opet stehovat k Maureen, protoze vic nez dva tydny jsme hlidali dum nasi kamaradce Kim a starali se ji o kocky. Kim se mela vracet z dovolene z Ceska, tak jsme ji sli ocekavat k ni domu. Kocky, o ktere jsme se starali, to by byla ovsem kapitola sama pro sebe. Kocour Max, ktery je spis takovy plassi, byl celkem snesitelny, jen ta Bella nam davala zabrat. Poradne jsme se ani nemohli najist, protoze mela neustale potrebu strkat hlavu do talire, takze jsme hodne casu stravili tim, jak ji odehnat. Chodila s nami i na zachod a kdybysme si nezavirali do pokoje, kde jsme spali, skakali by nam nad hlavou na okno. Kocky jsme tedy tak nejak zvladli a uz jsme se tesili za Maureen a jejiho zlateho Mr. Magoo.

Svatba v Banffu

Podobne jako v Torontu, zkousi se Milda uplatnit i jako fotograf, aby privydelal nejake dalsi penize.

Takze hned jak jsme se presunuli do Calgary a vyresili bydleni, zacal Milda soubezne s hleanim prace inzerovat nabidky na foceni. Ze zacatku to vypadalo moc dobre, ozvalo se priblizne pet lidi, kteri meli zajem. Jenze jsme se radovali predcasne, vzdycky z toho nejak seslo.

Ozval se ale jeden clovek, ktery mel zajem o foceni svatby. Bangu, Nigerijec zijici v Kanade asi osm let, planoval s pritelkyni Danou svatbu v Bannfu. A protoze Milda si stanovil honorar na zdejsi pomery hluboce pod prumerem, nabidli se Bangu s Danou, ze pujceni auta zajisti na vlastni naklady a ze tam muze vzit i me!!!! Coz bylo presne to, co jsem chtela. Udelat si jednodenni vylet do Banffu s dopravou zdarma, kdo by to nebral!! Byla jsem uplne natesenena a hodlala jsem si zajistit toto datum v praci, abych o takovou prilezitost neprisla.

Svatba se mela konat 16. cervna. V ten den rano Milda vyzvedl auto z pujcovny a vyrazili jsme.

Banff je asi hodinu a pul cesty od Calgary. Pred vstupem do Banffu jsme zaplatili vstupni poplatek a zamirili do mesta. Mesto samotne pusobi trosku podobne jako evropska horska mestecka. Domky s obchudky v podobnem stylu a to vse obklopene Rocky Mountains.

Auto jsme zaparkovali v Cascade gardens, kde se obrad mel odpoledne kolem pate hodiny konat.

Vyrazili jsme do mestecka. Jako prvni jsme si prosli prehlidku veteranu, ktere zrovna pri prilezitosti nejake akce vystavovali mistni fandove. Nektera auta byla opravdu krasna, jina byla tak nejak "vylepsena" modernimi nahradnimi dily, cimz podle nas akorat zmrsili kouzlo historie. Ale proti gustu.... U veteranu prodavali hot dogy, tak jsme si dali. Jeste jsem pripomnela Mildovi, aby si dal pozor, aby se nezaspinil od hortice. Pozdeji cestou ve meste jsem zjistila, ze mam na bunde docela slusne od hortice zadelano sama. Proste sikovna.

Protoze jsme nemeli az tolik casu, rozhodli jsme se, ze se vydame na kratsi okruh podel reky. Zezacatku to bylo jeste v pohode, ale potom nejak zacalo pribyvat blata a velkych kaluzi, ktere skoro nebylo jak obejit, protoze zdejsi lesy narozdil od nasich, jak jsme zvykli, jsou tak trosku jako dzungle, proste neudrzovane, takze stromy jsou tam vsude, jak popadaji a les ma spis pralesovity raz.

Takze kdyz jsme si pekne zablatili boty a ja si jeste o vetev roztrhla puncochace, usoudila jsem, ze takhle to asi dal nepujde a zabalili jsme to. Taky jsme kousek dal zjistili, ze je cesta vlastne uzavrena. Kveten byl totiz docela destivy a bylo to podle toho dost znat. Tak jsme to otocili a vydali se smerem k zahradam a blizkemu vodopadu. Byla jsem docela nastvana, jak budu reprezentovat na svatbe v zablacenych botech, s dirou v puncochacich a zakydanou bundou od hortice. Potom me to ale preslo, kdyz jsme cestou k vodopadu narazili na nejake hriste, kde jsme videli plno malych "svistu". Vsude to piskalo a nejaci lidi je tam okonce krmili susenkama, takze se jich tam rojilo docela hodne a byli strasne roztomili. Oni to teda vlastne svisti nebyli. Jak jsme pozdeji zjistili, byla to ground squirrel, neboli pozemni veverka. Tak jsme je taky zacali krmit a fotiti si je a byla sranda, jak po nas skoro lezli, panackovali a rojili se kolem nas. Kdyz jsme se vyblbli, pomalu jsme se presunuli do zahrad a uz jsme ocekavali prijezd svatebcanu.

Nejdriv prijel  zenich a postupne pribyvali dalsi svatebcani. Seznamili jsme se i s oddavajicim, takovy sprymar:-) Nakonec dorazila nevesta a uz se schylovalo k obradu. Milda se ujal role fotografa a ja mu tak trosku asistovala. Byl to civilni obrad, takze trval rozumnou dobu. Po nafoceni spolecnych fotek s zenichem a nevestou a ruznych skupinovek se odebrali svatebcani do restaurace a zustali jsme tam jen my ctyri na foceni portretu. Obcas jsem asistovala s osvetlovanim, tak jsem snad mela taky nejake zasluhy:-) Dana s Bangu nas jeste navic pozvali i na svatebni veceri, takze ikdyz jsme je upozornovali, ze nejsme moc vhodne obleceni, s potesenim jsme pozvani prijali. Sice jsem si rikala, ze na svatbe v usmudlanych teniskach, roztrzenych puncochacich a bunde od hortice jsem jeste nebyla, ale vsechno je jednou poprve:-)

Jeste je potreba dodat, ze cernemu zenichovi kontrastovala bila nevesta, takze pro fotografa mozna trosku orisek, ale Milda si s tim uspesne poradil. Svetla zrzava modrooka blondynka s cernochem, tomu rikam povedeny parecek. Ale sluselo jim to:-)

Po nafoceni portretu jsme se presunuli do restaurace Maple Leaf. Byla to docela mala svatba, takze jsme vsichni sedeli u stolu pobliz baru, pricemz zbytek restaurace byl normalne obsazeny dalsimi navstevniky. K jidlu jsme si kazdy vybrali, co jsme chteli. Ja si dala grilovaneho lososa s nudlemi a zeleninou a Milda si dal grilovanou panenku. Dala jsem si i vytouzenou sklenici vina. Ano tady v Kanade nepiju kazdy den:-)

Pokud jde o hosty, byli tam dva bratri od Dany - dvojcata, a kamaradi. Byli moc sympaticti a dobre se nam s nima povidalo. Uz ale na obradu me zaujalo predevsim cerne osazenstvo. Cernsky s vysokymi podpatky, v upnutych satech, ve kterych jim vynikalo jejich pozadi podobne, jak je zname z ruznych videoklipu, plus nektere mely i efektni kloboucek, obrovske napadne sperky, pestrobarevne saty nebo afro na hlave. Proste vypadaly naprosto skvele a byly i dost fotogenicke, takze z toho vznikly pekne portrety a my jsme radi, ze jsme se takove pro nas nevsedni svatby mohli zucastnit. Dana s Bangu jsou hrozne mili, stejne tak jejich pratele, takze jsme si svatbu dost uzili a vraceli jsme se do Calgary az po desate vecer. Svatba skoncila pomerne brzy, dokonce jsme ochutnali i vyborny svatebni dort!! Obaleny marcipanem; to miluju:-P

Nakonec jsme se se vsemi rozloucili, podekovali jsme Dane a Bangu a do Calgary jsme se dostali az nekdy po dvanacte. Rozhodne zajimavy a ojedinely zazitek:-)))

Value Village

Uz je to pet tydnu, co pracuji ve Value Village. Pro ty, kteri nevedi, tak je to takovy puvodne americky retezec velkoobchdu, ktery je rozsireny nejen po celych Spojenych Statech a Kanade, ale najdete ho i v Evrope, Australii a na dalsich kontinentech. Vse je zalozeno na tom, ze lide prinaseji do tohoto centra ruzne dotace v podobe obleceni, domacich potreb, dekoracnich predmetu, elektroniky, hracek, nabytku, bizuterie, knih, a dalsi. Zbozi se prebira v darcovskem centru, ktere je vzdy soucasti Value Village nebo se take privazi v kamionech. Zamestnanci potom vse zpracovavaji, prebiraji, tridi, jenotlive predmety oceni a potom se zbozi neustale doplnuje pro prodej.

Me zrovna priradili do tymu. ktery zpracovava veskere domaci potreby. Moje pozice je roller, to znamena, ze ocenene zbozi nachystane v bednach nakladam do voziku, se kterym potom vyrazim doplnovat zbozi. Pracuje se na nekolik smen, ja tedy pracuji ve vyrobe a smeny mam od pondeli do patku od 7.30 do 4. Rano, nez zacne nase smena, tak nas vzdycky supervizori svolaji, prectou nam cisla z predesleho dne nebo celeho tydne a povzbuzuji nas k dalsi praci. Kdybyste to nahodou nevedeli, tak tady se vsude porad soutezi. V tomto pripade spolu soutezi jednotlive pobocky, ktere jsou v Calgary celkem tri.

Zbozi ktere doplnuji, zacina jidelnimi soupravami, sklem, servirovacimi misami, ruznymi nadobami na vareni, dalsimi kuchybskymi potrebami, vyrobky s plastu, proutenymi kosiky, kancelarskymi predmety, kovovymi a drevenymi dekoracnimi predmety, sezonnimi predmety jako ruzne vanocni blbosti a podobne, potom malymi figurkami a takovymi pitomostmi, co lidi sbiraji a vubec to nepotrebuji. Doplnuji i vazy, umele kvetiny, svicky, predmety do koupelny a obrazy. No zkratka je toho docela hodne. Doplnovani tehle sekce mam na starosti jen ja. Nejdriv mi to prislo docela pohoda ve srovnani s praci na farme, kde jsme se fyzicky docela dost znicili. Ale protoze jsme tam delali nekolik ruznych cinnosti, nebylo to tak na hlavu. Brzo jsem ale pocitila, ze to neni takova sranda, jak to vypada. Cely den vlastne nachodim nekolik kilometru a jsem docela znicena. Vlastne nedelam nic jinyho, takze je to docela blbarna. Ze zacatku se mi o tom dokonce i nekolikrat zdalo, jak porad doplnuju zbozi. Docela sileny. Po dvou tydnech jsem si jakz takz zvykla, ale jsou chvile, kdy mam pocit, ze z toho zesilim:-D Ale fakt, uplne to nenavidim. Pak je to zase chvilku ok.

Den zacina tak, ze rano nejdriv asi pul hodiny upravuju zbozi v regalech, premistuju na spravne misto, vyrazuju stare apod. Potom uz cely den jen jezdim a doplnuju po bednach. Docela masakr.

Je az s podivem, jak tam nektere lidi vidam nekolikrat za tyden. Maureen se tam objevi tak dvakrat tydne a taky tam je schopna travit hodiny. Hleda a sbira cenne predmety. 

Me samozrejme nejvic zajima obleceni. Uz jsem si tam nakoupila neco jeste kdyz jsem tam nepracovala za 30% seniorskou slevu na Maureen. Ja mam ale ted jako zamestnanec 50% slevu, coz vubec neni spatny. Akorat v pracovni dobe tam nic hledat nemuzu a po praci jsem vetsinou vyrzena a uz se mi ani nakupovat nechce. Uz jsem tam ale parkrat zustala, abych si doplnila obleceni na leto, ktere jsem si sebou nevzala. Platene tenisky, ktere jsem si tam koupila a byly uplne nove, coz je u bot spis vzacnosti, protoze jsou tam vetsinou nosene, se mi pomalu zacinaji rozpadat. Uz po trech tydnech se zacaly dodelavat. Aspon je videt, jak tvrde makam!:-D

Takze ted se divam po dalsich, abych to zvladla driv nez se mi rozpadnou, protoze jiny boty, krome zimnich, ve kterych jsem prijela, momentlne nemam.

Myslenka Value Village jako takova se mi docela libi. Zbozi, ktere by jinak skoncilo nekde na skladce se rozproda dalsim lidem, takze se protci penize a jeste se predejde srotovani.

Veci se tam da taky najit spousta. Zalezi, co kdo hleda. Mezi oblecenim se daji najit opravdu pekne kousky a pro sberatele ruznych serepeticek, jako je Maureen, je to raj. Docela koukam, jak si na tom Kanadani frci. Je pravda, ze krome vselijakych kycu, jako zajici na houpacce, surfujici kravy na snowboardu, vselijakych mevidku a svatecnich kycovitych predmetu, se da narazit i na docela zajimave veci. Obcas se tam objevi nejaka upominkovy predmet z cest, treba i z Evropy, atd. Na sve si prijou i sberatele starodavnych panenek, porcelanu, modelu aut a spousty dalsich veci, na ktere si jenom clovek vzpomene. Me sice krome obkeceni nic nezajima, ale obcas i mne se libi nejaky ten predmet, zajimavost, atd, kterych mi rukama projdou mraky.

Takze urcite nekdy zavitejte do Value Village, ceka vas tam nevidane!;-)

http://www.valuevillage.com/Default.aspx

Na farme

Jak uz jsem zminila, kontaktovali jsme farmare, ktereho jsme potkali na festivalu a domluvili jsme se, ze u nich na farme tyden stravime. Jeste predtim jsem absolvovala pohovor do Value Village, mimochodem hodinovy, nejdriv pul hodiny s jednou manazerkou a pak s druhym manazerem. Vyslech jak kdybych se hlasila nejmin na prezidenta:-D Ale tak to je normalni. Zkratka prijali me a dopredu jsme se domluvili, ze nastoupim 11. cervna, az po tydnu stravenem na farme.

Nas farmar Duane, nas v pondeli vecer vyzvedl a vzal nas svoji dodavkou k sobe na farmu. Jeste mezitim jsme se stavili ve sportovni hale, kde mel Duane schuzku ohledne pripadne distribuce svych produktu a my jsme mezitim stravili cekani sledovanim detskeho florbalu. Celkem nuda teda... Po skonceni schuzky nam Duane koupil za odmenu malou veceri v Subway a jelo se dal. Milda stravil cestu sezenim na bednach a ja sedela pekne vedle ridice. 

Kdyz jsme konecne dorazili na farmu, ktera je nekde mezi Calgary a Red Deerem, seznamili jsme se s Debbie, Duanovou manzelkou. Ukazali nam svuj dum i pekarnu a vzali nas do modreho domku, jak mu rikali, asi pet minut chuze o farmy. Domluvili jsme se hned na druhy den, ze tam na osmou nastoupime. A tak nam zacala nase kazdodenni osmihodinova sichta. Duane rikal, ze muzeme pracovat kolik hodin chceme, tak jsme se vsechny dny snazili dodrzet nase osmicky a vzdycky tak kolem pate jsme koncili.

Nas domecek

Protoze je to takova rodinna firma, moc zamestnancu dohromady nemaji a proto jsou radi za kazde pomocniky. Sam Duane jezdi spis po trzich a prodava vse, co se za kazdy den vytvori. Debbie se vic ucastni samotnych praci a dela hlavne sirup. Jako jedinou stalou zamestnankyni tam maji Shelley, ktera tam pracuje uz delsi dobu a sefuje tomu tam. Ale je dost vklidu. Je to takova statna zena, ktera zije se svou rodinou na farme plne hospodarskych zvirat. To je proste zivot, ktery ji vyhovuje. Takze pekne po praci, kterou konci asi kolem pul ctvrte, rychle mizi postarat se o sva zvirata.

Pres leto jim jeste vypomaha studentka brigadnice na pul uvazku a dalsi dny jeste dalsi pomocnice.

Praci jsme delali takovou, ktera byla zrovna potreba. Treba baleni dortiku a mufinu, davkovani a formovani testa pomoci stroje, plneni dortiku a dalsi pomocne prace. Krome toho jsem hodne umyvala nadobi, za coz mne potom dekovaly moje zada, krajela jsem jabka na plneni kolacu atd. 

Na farme se pece sladke pecivo, jako ruzne dortiky, velke kolace a mufiny podle puvodnich receptur tak, jak je majitele odkoupili. Akorat jeste k tomu navic pouzivaji same prirodni suroviny a zadne nahrazky. Specialitou je saskatoonsky kolac. Saskatoon jsou takove male cervene bobule, ktere rostou na keri. Z nich taky vyrabi sirup. U nas tato plodina ale neni nijak znama. Outdoorovych praci jsme kvuli pocasi moc neuzili, ale i tak to byla docela fuska. Vzdycky jsme koncili zametanim podlah a jejich umyvanim desne tezkym mopem.
Uz chapu, proc se v Kanade plati tolik za uklid. Ty jejich strasne tezky vysavace a mopy, to snad neni normalni:-) Domu jsme chodili docela zniceni a usoudili jsme, ze tyden nam bude docela stacit.

Docela dobry je, ze si vubec nezamykaji svuj dum a ani nas domek nesel nijak zamcit. My jsme ale prece jen meli trosku stihy a veskerou fotovybavu i notebook jsme kazdy den tahali do pekarny.

Siroko daleko opravdu nikdo nebyl, jen sousedici farmy, takze jsme travili noci uplne na samote. Byl to zrovna dost destivy tyden a zadne kojoty jsme neslyseli, o kterych se Duane zminoval. Jednou vecer se pred domkem zrovna pasli dva srnci a protoze jsme meli zhasnuto, mohli jsme je pzorovat docela blizko. Jeste jsme jich par videli, jak vyskoko skakali po poli a vydavali u toho podivne zvuky.

Jednou nas vzal Duane do Red Deeru na nakup a po ceste jsme se stavili nafotit nejake kravy. Tech a taky stad konu bylo vsude kolem silnic mraky. Zadneho losa jsme bohuzel za celou dobu nevideli, jen po ceste zpatky do Calgary jedno losi mlade.

Kravy:-)

 Po peti dnech prace nas v nedeli rano hodil Duane zase do Calgary, dostali jsme penize, plus jeste kazdej 50 dolaru navic a jeste vysluzku.

Kazdopadne to byla dobra zkusenost a taky jsme se podivali trosku na kanadsky venkov. S jidlem to bylo docela slozitejsi, vzali jsme si vsechny nase zasoby, co jsme meli a jeden den nas vzal Duane do asi 15 minut vzdaleneho mensiho obchudku, kde maji mit udajne jen same zaklady. Opravdu, s pecivem to nebylo slavne a vubec krome par konzerv, parku a jinych veci, tam moc velky vyber zrovna nebyl. Ovsem ale veci pro kutily a hlavne vselijake krby, toho tam meli spoustu.

Tuto malou farmu koupili Duanne s Debbie asi pred osmi lety a uplne tomu zasvetili svuj zivot. Prakticky porad pracuji a dovolenou si berou jen dva tydny v lednu. Tak jsme se domluvili, ze zustanem v kontaktu pro pripad, kdybysme nemohli najit praci, protoze na farme je prace vzdycky dost:-)